close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Listopad 2009

Ráda bych se přihlásila do SONB

30. listopadu 2009 v 18:06 | Ewuléé
Ahoj ráda bych se přihlásila do SONB děkuji když mi napíšete sem do komentůů..

Border colie

30. listopadu 2009 v 18:03 | Ewuléé |  Shooty


Pejsek na černym pozadí

30. listopadu 2009 v 18:02 | Ewuléé |  Shooty








Bígl

30. listopadu 2009 v 18:00 | Ewuléé |  Shooty

Zlatý retrívr 2

30. listopadu 2009 v 17:58 | Ewuléé |  Shooty

Pejsek 3

30. listopadu 2009 v 17:57 | Ewuléé |  Shooty


Pejsek 2

30. listopadu 2009 v 17:56 | Ewuléé |  Shooty



Pejsek

30. listopadu 2009 v 17:55 | Ewuléé |  Shooty
-VLASTNÍ TVORBA!





.

Černé štěně

30. listopadu 2009 v 17:52 | Ewuléé |  Shooty

Fotka měsíce prosinec(hlasujte do ankety)

27. listopadu 2009 v 16:36 | Ewuléé
1)Rhodéský ridgeback
2)Westík
3)Zlatý retrívr
















4)Bígl

5)Hovavard
6)Voříšek

Pod článkem je anketa hlasujte pro číslo fotografie,která se vám líbí...


zlatý retrívr 1

27. listopadu 2009 v 16:14 | Ewuléé |  Shooty
http://anglickykokrspanel.wbs.cz/Zlaty_retrivr-_cizi.jpghttp://www.goldendy.cz/picture/varies/o_dogwater3.jpghttp://www.od-gallasu.cz/pict/zlaty-retrivr.jpghttp://www.goldendy.cz/picture/varies/o_golden1.jpghttp://www.web-zaehler.de/intag/zoo/bilder/psy/retriver1.JPGhttp://www.predstavujeme.cz/tichy_don/data/retrivr.jpghttp://www.goldendy.cz/picture/endyone/endy_36.jpghttp://www.psi-svet.wgz.cz/image/thm/1950904













Co uvařit pejskovi k jídlu

27. listopadu 2009 v 16:09 | Ewuléé |  Zajímavosti o psech
Dobrotka pro štěňátka
2 díly krupicové kaše (rozdělaná v mléku pro štěňátka)1 díl vanilkového pudinku (rozdělaný v sunaru)1 díl netučného tvarohu,1 lžička slunečnicového oleje osladit glukopurem Z uvedených přísad umícháme hustou kaši, do které lze v případě krmení klasickým způsobem přidat i minerální směs. Jinak slouží jako doplněk stravy nebo jako pochoutka pro štěňátka, ale i dospělé psy, po které se v misce jen "zapráší".
Lahodný "perníček" pro psy - gurmány
500 gramů hovězích jater1-2 vajíčka se skořápkou rozmixovat K tomu přidat ovesné vločky a celozrnnou mouku a umíchat v hustou kaši, poté těsto naplnit do formy a nechat péct cca 25 minut při 180 stupních.
Psí sušenky
Suroviny:
3 hrnky celozrné mouky
2 polévkové lžíce tuku (máslo, sádlo - nesolené!, nebo olej)
2 vejce
1/4 hrnku melasy
2 polévkové lžíce medu
4 lžíce karobu (není nutné)
trochu vody

Do mouky vyklepneme dvě vejce, přidáme rozpuštěný tuk, melasu, med a karob. Vše dobře propracujeme do hladkého těsta, tuhého asi jako na vánoční cukroví. Pokud je těsto tuhé a drobivé přidáme podle potřeby vodu. Připravíme si plech vymazaný tukem a z připraveného těsta vyvalujeme rukou kuličky o průměru necelé dva centimetry, které klademe na připravený plech. Pečeme v troubě při střední teplotě dokud nejsou sušenky hotové (po rozlomení je i vnitřek propečený.
Ovesná směs pro psy
8 hrnků syrových ovesných vloček,1 kg syrového mletého nebo najemno nakrájeného drůbežího masa,¼ hrnku rostlinného oleje,1 hrnek vařené zeleniny,1 lžíce rozemletých skořápek,1-2 stroužky drceného česneku.
Přiveďte k varu 4 litry vody, přidejte vločky a zakryté vařte na mírném plameni doměkka. Při vaření nemíchejte nebo se oves rozvaří na kaši. Po uvaření smíchejte s ostatními ingrediencemi a podávejte.

Psí sekaná
½ hrnku libového hovězího srdce,6 plátků rozlámaného celozrnného chleba,1 hrnek plnotučného mléka,2 velká vejce,¼ hrnku kukuřice nebo jiné zeleniny,1 lžíce rostlinného oleje,½ lžičky rozemletých skořápek,¼ lžičky sójové omáčky,1 stroužek česneku
Smíchejte všechny přísady, podle potřeby přidejte vodu a vypracujte do hladké konzistence. Podávejte syrové. Nebo směs dejte do pekáče, upěchujte na vrstvu silnou 4-5 cm a při 180°C pečte asi 20-30 min.

Oves a vejce narychlo pro psy
1 hrnek ovesných vloček,3 vejce,1/3 lžičky rozemletých skořápek,kvasnice
Přiveďte k varu 2 hrnky vody, přidejte ovesné vločky, zakryjte a vypněte, nechte dojít doměkka, asi 10 min. Přimíchejte vejce a skořápky. Vejce nechte horkem mírně ztuhnout a před podáváním dejte vystydnout. Můžete přimíchat trochu kvasnic.


pejsek88.blog.cz

Zlatý retrívr 0

27. listopadu 2009 v 16:07 | Ewuléé |  Shooty

pejsek88.blog.cz

Zlatý retrívr

27. listopadu 2009 v 16:06 | Ewuléé |  Shooty
Krásně zachycená fotka

pejsek88.blog.cz

Dogdancing

27. listopadu 2009 v 16:05 | Ewuléé |  Zajímavosti o psech
Obrázek:
Základní sestavy pro dogdancing:
Chůze u pravé nebo levé nohy - pes se pohybuje u pravé nebo levé nohy psovoda do rytmu hudby, nesmí předbíhat ani se opožďovat.
Chůze bokem - pes jde bokem na levou či pravou stranu. Dělá tzv. překroky. Psovod může být vedle psa nebo čelem k němu.
Couvání - pes přímo couvá vedle psovoda, před ním, kolem něj nebo libovolně určeným směrem alespoň 2 metry.
Obíhání - pes svého psovoda obíhá v libovolně velkém kruhu z pravé nebo levé strany. Psovod může stát nebo se pohybovat.
Otočka - pes se otáčí kolem své osy na pravou nebo levou stranu, vedle psovoda nebo i dál od něj.
Plazení - pes se plazí vedle nebo před psovodem, pod ním, kolem něj nebo libovolně určeným směrem.
Přeskoky přes ruce a nohy - pes přeskakuje různě nastavené ruce i nohy, proskakuje spojenýma rukama, přes záda psovoda apod., může přeskakovat i pomůcku, která je součástí vystoupení.
Proplétání mezi nohama nebo rukama psovoda (slalom) - pes při každém kroku psovoda probíhá pod jeho nakročenou nohou.
Válení sudů - pes z výchozí polohy vleže nebo ze stoje válí sudy před psovodem, vedle něj nebo i za chůze. Obtížný cvik, výhodu mají ti, kteří již před tím naučili svého psa cvik - "mrtvý" nebo také zvaný "placka".
Poklona - je to obdobná poloha, jako když pes vyzývá svého pána nebo jiného psa ke hře, tedy přední nohy má položené v celé délce na zemi a zadníma nohama stojí
Podávání packy - tento cvik snad umí každý pes a snadno ho doučíme za podpory pamlsků
Panáčkování - chůze jen po zadních nohách. Pes také může při panáčkování sedět, pro malé psy je to cvik snadný, velkým plemenům může dělat vážné potíže a ne pro každého je vhodný
Vysoký krok - kráčející pes zvedá přední tlapky co nejvýše
Skok do náruče - pes na daný povel psovoda vykoná tento cvik, nesmí mu pomáhat ani jej zvedat, velmi efektní cvik k ukončení sestavy

Všechny cviky můžeme podle vlastní fantazie obměňovat nebo vymyslet nové nápaditější. Vždy nesmíme zapomenout na naši i psovu bezpečnost. Některé manipulace se psem jsou zakázané a mohou být důvodem k diskvalifikaci při závodech. Je to například zvedání psa do náruče nebo za tlapky. Další omezení a podmínky jsou uvedené v soutěžním řádu klubu tance se psem.



Váš pes s vámi mluví!

27. listopadu 2009 v 15:57 | Ewuléé |  Jak se o psa starat apod.
Váš pes s vámi mluví

Pes komunikuje celou řadou různých
zvuků. Štěkáním vás pes zdraví nebo
varuje před nebezpečím. I mručení
může znamenat pozdrav anebo
spokojenost. Když se pes cítí
ohrožený, tak vrčí. Varuje vás,
abyste se k němu nepřibližovali.
Kňouráním nebo kňučením vám
pes říká, abyste ho utěšili nebo
pohladili. Možná ho něco bolí,

Špatné zlozvyky pejsků

27. listopadu 2009 v 15:55 | Ewuléé |  Jak se o psa starat apod.
...které pes často dělá a jdou špatně odnaučit:
•Skáče na stůl
•Prosí o jídlo
•Honí si ocas
•Skáče na návštěvy
•Škrábe na dveře
•Štěká na návštěvy
•Přivlastňuje si různé věco,např.jídlo,hračky,atd.
•A spousta dalších...
Zdroj:

Jak se starat o psa na jaře??Odpovědi ZDE!!

27. listopadu 2009 v 15:54 | Ewuléé |  Jak se o psa starat apod.
V minulém článku jsme se dozvěděli,jak pečovat o psa v zimě - jak se mění...Ale to byly jen takové malé věcičky...
---
SRST
Na jaře srst vypadává,protože v zimě houstne.Kdyby na zimu nehoustla,psům by byla zima.Na jaře ho hlavně hodně vyčesávejte,stejně by mu totiž padala srst,tak at' máte méně nepořádku.
ČUMÁK
Když psům na zimu světlá,na jaře zase tmavne.
Tyhle zajímavosti jsem našla hlavně u mého pejsánka
zdroj článku:


Jak se starat o psa v zimě??Máme odpověd!!

27. listopadu 2009 v 15:52 | Ewuléé |  Jak se o psa starat apod.
SRST
V zimě psům houstne srst.Snažte se ji česat kartáčemi pro psy.
ČUMÁK
Na zimu psů čumák světlá,je až do fialova (ne úplně).Proti tomu nejde asi nic dělat.
POVAHA
Psi si rádi hrají v zimě,ale pokud není sníh tak nic.Psi potřebují nějakou zábavu.Co takhle když zrovna nesněží si s ním třeba hrát?
zdroj:

_______________________________________________________
Ochutnání sněhu asi k prvnímu seznámení štěněte se sněhem patří. Ale dbejte pokud možno na to, aby pes sníh nejedl. Jednak hrozí riziko nastydnutí psa a druhá nepříjemnost spojená s pojídáním sněhu je hrozící žaludeční nevolnost. (Můj pes po pozření sněhu zvrací.) Požírání sněhu může také znamenat prostou žízeň, takže mu nezapomeňte naplnit misku s vodou.

Spodní část tlapek je potřeba mazat hodně mastným krémem nebo vazelínou, aby nevznikaly bolestivé praskliny. V období mrazu dávejte pozor na chůzi po chodníku - jakmile je na něm led či námraza, pryč odtamtud! Psovi budou přimrzat tlapky k povrchu chodníku a mohl by si přivodit bolestivé rány. Snažte se jej v tomto období vodit po trávě nebo hlíně. Také buďte rozhodně bedliví, pokud žijete ve městě a jsou solené ulice. Psu by sůl mohla ošklivě rozežrat tlapky a vznikla by opět bolestivá poranění. Jmenované komplikace při venčení psa lze řešit i psími botičkami, ale z vlastní zkušenosti vím, že ne každý pes je snese a proto jsem v prvním řádku tohoto odstavce zdůrazňovala pořádné mazání tlapek.

Má-li pes v tomto období při návratu domů špinavé tlapky z procházky a potřebujete je psu omýt, používejte jen vlažnou vodu. Vždy nejprve svou vlastní rukou vyzkoušejte teplotu vody.

Někteří psi nepůjdou dobrovolně do hlubokého sněhu, kde nestačí zhruba po kolena. A to ani na toaletu a ještě budou významně zvedat přední tlapku a stát téměř jen na dvou nohách, hlavně aby se toho studeného sněhu nedotkli více než je nezbytně nutné. Máte-li zahradu, je vhodné udělat takovému pejskovi místo, kam se může chodit venčit a samozřejmě toto místo pravidelně uklízet od výkalů, aby se neznečistil. Nejjednodušší je na toto místo nahrnout sníh z místa nového. My letos našemu malému psovi dopřáli i sněhové koridory, aby mohl chodit po zahradě. V tom půlmetrovém sněhu se zkrátka odmítal jakkoliv pohybovat.

Psu hladkosrstého plemene je vhodné dát při mrazech nějaký obleček nebo dečku, nejlépe potaženou svrchu šusťákem, aby pes nepromokl a neprochladl. První seznámení psa s oblečkem pro mne bylo hodně úsměvné. Jakmile jsem do něj psa oblékla, najednou neuměl krčit nohy, takže jsem po dalších marných pokusech musela od tohoto luxusu upustit. Dlouhosrstí psi jsou zimě odolní a přinesou vám domů "pouze" kuličky sněhu na svojí srsti. Je dobré psa po příchodu domů postavit do vany a nechat jej doslova roztát. Jinak budeme mít vodu ze sněhu všude po bytě.

Pes rychle pozná, že ve sněhu jdou dělat lumpárny a jen co se otrká, nebude se mu ani chtít domů. Takové koulování vás bude rozhodně bavit oba dva.

Při běhu na lyžích bude pes buď pobíhat jako vždy kolem nebo vás bude poslušně následovat ve stopě lyží - pro něj je to lepší a neboří se, proto mu nespílejte.

Vlastníte-li psa světlé srsti, jejíž barva na dálku splývá se sněhem a vy tak spolehlivě ztrácíte přehled, kde se pes pohybuje, pořiďte mu obojek výrazné barvy. Jelikož se rychle stmívá a procházka je nutná i večer, zkuste obojek nějaké svítivé či neonové barvy - určitě budete spokojeni.


hafici.blog.cz


Kolik psů je potřeba pro vyměnění žárovky??(Čtětě)

27. listopadu 2009 v 15:46 | Ewuléé |  Zajímavosti o psech
Doporučení:Přečtěte si to! Požádali jsme skupinu psů, aby nám asistovala při hledání odpovědi..
Zlatý retrívr: Heleďte se, ono to nějak nesvítí!
Bladhaund: To sem si moh myslet!
Šarpej: Nekoukejte všichni na mě a vyměňte tu žárovku!!!
Jezevčík: Sakra! Já na ten pitomej lustr nedošáhnu!
Baset: Co se děje???? Proč mě budíte!!!???
Německý ovčák: Tak makáme, makáme!
Rotvajler: Ten, kdo za tohle může, si to teda pěkně vodskáče!
Anglický buldok: Chruch! Chroch! Slint! Krk! Chrich! Chro! Chro!
Bernardýn: Nevím jak vy, ale já mám hlad. Co takhle dát si svačinu?
Anglický mastif: To beru!
Neapolský mastin: Nemluvte tady o jídle, už nestačím polykat sliny...
Maltézáček: No fuj! Ty jsi ale prase!
Vipet: Rychle! Rychle!
Aljašský malamut: Bernardýne? Nechceš si to zkusit? Bude to zábava! Já zatím pohlídám tvoji misku...
Toy pudl: Lidičky to je zábava! Já se snad uválím smíchy!
Pointr: Ta žárovka teda vypadá! Tu byste měli někde vystavit.
Německý špic: Když na ni zaštěkám, tak by mohla spadnout sama...
Pitbulteriér: Neotravuj tady, ty bílá potvoro nebo z tebe udělám smeták a rohožku v jednom!
Čaučau: Na můj vkus je tady moc rušno. A taky nuda. Já jdu!
Labradorský retrívr: Můžu vám tu žárovku přinýst? Můžu? Můžu? Řekněte že jo!
Americký buldok: Tak tohle by se v starých dobrých United States of America stát nemohlo!
Nova Scotia Duck Tolling Retriever: Přemýšleli jste někdy nad tím, jestli by se slovo "žárovka nedalo zjednodušit? Nemám rád dlouhé názvy!
Kokršpaněl: Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!Haf!
Anglický setr: Vyměňování žárovky je pod mou úroveň.
Velškorgi pembroke: Bernardýne, jak to stoluješ? Ty bys opravdu nemoh obědvat u anglický královny! He he!
Lancashirský patař: Pardon, já nerad! Já si prostě nemůžu pomoct!
Komondor: Já nevím jak vy, ale já žádnou žárovku nevidím.
Boxer: Doskočím tam! Doskočím! Já vím že tam doskočím!
Mops: ZZZZZZZzzzzzzzzzzzzzzChro!ZZZZZZZZZZZzzzzzzzzzzChro!
Border kolie: Nevím, nad čím tady přemýšlíte. Je to přeci úplně prosté. Nejdřív je nutné vypnout proud, přistavit žebřík, vylézt na něj, odšroubovat žárovku, slézt dolů, položit ji, vzít novou žárovku, vylézt nahoru, zašroubovat ji, slézt dolů, odstavit žebřík, zapnout proud a je to hotovo... Bobtail: Žárovka?! Říkáte žárovka?! A nevíte co bylo takovýto to průsvitný, zakulacený co jsem před chvílí sněd?! Ono to tady tak leželo, víte, nikdo si toho nevšímal, všichni ste se koukali nahoru a o něčem mluvili, tak jsem si řek že bych to moh prozkoumat a ono mi to sklouzlo do krku a já to spolk... zdroj:http://bhadyyysaxiiis.blog.cz/ pejsek88.blog.cz

Odkazy

27. listopadu 2009 v 15:39 | Ewuléé
mvkl.blog.cz
pejsek88.blog.cz

Breťanský ohař

27. listopadu 2009 v 15:38 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
  • Původ Francie, velikost 46 až 51 cm, zbarvení bílé a oranžové, bílé a kaštanově hnědé, bílé a černé, tří barevné nebo grošované některou z uvedených barev.

  • Tento nejoblíbenější z francouzských ohařů má středně dlouhou, zaoblenou hlavu s výrazným stopem, tmavě jantarové oči, vysoko nasazené kratší uši, dobře vyznačený kohoutek krátký hřbet, cca 10 cm dlouhý ocas a velmi svalnaté, osrstěné končetiny. Srst je jemná, spíše hladká nebo jen lehce zvlněná.
  • Mezi předky tohoto loveckého psa najdeme mimo jiných anglických ohařů i anglického setra. Je v zemi původu nejznámější a nejrozšířenější. Je malý, inteligentní a elegantní, ale hlavně jeho pracovní schopnosti a vlohy jsou opravdu široké. Říká se o něm, že je souborem maxima kvality při minimálních rozměrech.
  • Tento postavou kvadratický pes je velmi živý, bystrý a pozorný, má vynikající nos, velké vlohy pro přinášení, potřebnou rychlost, přizpůsobivost a ovladatelnost. Je značně všestranný. Hledá, vystavuje, přináší, pracuje ve vodě, slídí v lese, je ostrý na škodnou, hlasitý na stopě, skvělý na barvě.
  • Na rozdíl od jiných ohařů je však značně závislý na pánovi, kterému s lásku plní všechna přání a bez potíží obstojí i jako milý a příjemný společník. O jeho srst je třeba pečovat kartáčováním.
ra 17:38| Týna - mkvl | Psí plemena Původ Francie, velikost 46 až 51 cm, zbarvení bílé a oranžové, bílé a kaštanově hnědé, bílé a černé, tří barevné nebo grošované některou z uvedených barev. Tento nejoblíbenější z francouzských ohařů má středně dlouhou, zaoblenou hlavu s výrazným stopem, tmavě jantarové oči, vysoko nasazené kratší uši, dobře vyznačený kohoutek krátký hřbet, cca 10 cm dlouhý ocas a velmi svalnaté, osrstěné končetiny. Srst je jemná, spíše hladká nebo jen lehce zvlněná. Mezi předky tohoto loveckého psa najdeme mimo jiných anglických ohařů i anglického setra. Je v zemi původu nejznámější a nejrozšířenější. Je malý, inteligentní a elegantní, ale hlavně jeho pracovní schopnosti a vlohy jsou opravdu široké. Říká se o něm, že je souborem maxima kvality při minimálních rozměrech. Tento postavou kvadratický pes je velmi živý, bystrý a pozorný, má vynikající nos, velké vlohy pro přinášení, potřebnou rychlost, přizpůsobivost a ovladatelnost. Je značně všestranný. Hledá, vystavuje, přináší, pracuje ve vodě, slídí v lese, je ostrý na škodnou, hlasitý na stopě, skvělý na barvě. Na rozdíl od jiných ohařů je však značně závislý na pánovi, kterému s lásku plní všechna přání a bez potíží obstojí i jako milý a příjemný společník. O jeho srst je třeba pečovat kartáčováním.

Slovenský čuvač

27. listopadu 2009 v 15:36 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
  • Původ Československo, velikost 59 až 70 cm, zbarvení čistě bílé.
  • Tento silný pes má lebku podlouhlého tvaru, mělký stop, oválné tmavohnědé oči, vysoko nasazené, kratší uši ve tvaru "V", zavěšené, rovný hřbet, mírně klenutá bedra, silnou, lehce spáditou záď, níže nasazený, rovný ocas, dolů nesený, končetiny dosti vysoké, rovné, dobře úhledné. Srst dlouhá, bohatá, přilehlá.
  • Ovčáčtí psi bílé barvy byli vždy pastevci velmi ceněni, neboť si je nikdo nemohl splést se šelmou. Slovenský čuvač je národní plemeno, nejvíce si podobné s maďarským kuvaszem. Byli vždy používáni ke střežení osad před divokou zvěří.
  • Slovenský čuvač je mimo své původní poslání používán i jako pes společenský, pracovní, strážní i hlídací. Je to silný, bystrý, živý a temperamentní pes, neohrožený a statečný. Má velkou chuť k práci, je pohyblivý a samostatný v rozhodování. Je učenlivý, klidný, při důsledném vedení dobře ovladatelný. Svému pánovi i rodině je oddaný, výborný hlídač, k cizím je nedůvěřivý. Čuvač je pes odolný a otužilý, lépe mu svědčí pobyt celoročně venku. Hodí se pro majitele, který mu může dopřát nějakou činnost, ať už je to zaměstnání pracovní či sportovní. Jeho srst vyžaduje pravidelnou péči pročesáváním.
    zdroj:mkvl.blog.cz

šiperka

27. listopadu 2009 v 15:34 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
  • Původ Belgie, hmotnost od 3 do 5 kg a od 5 do 8 kg, zbarvení zcela černé.
  • Tento drobný psík má trochu liščí hlavu, širší v čele, stop málo vyznačený, oči tmavě hnědé, uši vysoko nasazené, trojúhelníkovité, malé a vztyčené, hřbet rovný, bedra široká, bez ocasu, končetiny zcela rovné jemných kostí. Srst je bohatá, tvrdá, nepříliš dlouhá, kolem krku srst vytváří hřívu.
  • Původ šiperky je trochu nejasný. Jedna teorie jí zařazuje mezi psy špicovité, jiná předpokládá, že jejími předky jsou malí ovčáčtí psi. První zmínky o malém bezocasém psovi jsou k dispozici již z 15. století. Šiperka byla velmi oblíbená u námořníků na vlámských kanálech, kde lodníkům dělala nejen společnost, ale i hubila drobné hlodavce. Jednu dobu byla i maskotem ševců, později postoupila v oblibě až na královský dvůr.
  • Šiperka je malý, velmi živý a temperamentní pes, neúnavný, plný pohybu, pozornosti a energie. Je výborným hlídačem. Dnes je hlavně psem společenským, otužilým, skladným a nenáročným. Je trochu zvědavá, u všeho chce být, je trochu hlučnější. Vejde se i do malého bytu a hodí se pro ty majitele - i začátečníky - kteří mají rádi veselé a živé psy. Na údržbu srsti je zcela nenáročná.

Vendeeský hrubosrstý baset

27. listopadu 2009 v 15:31 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
KLASIFIKACE FCI:
skupina VI.-honiči,barváři a příbuzná plemena, sekce 1.3 malí honiči se zkouškou z výkonu.

CELKOVÝ VZHLED:
malý,neposedný,energický pes,lehce podlouhlého rámce.Prut pyšně nesený. Tvrdá,ne příliš dlouhá srst. Výrazná hlava,uši dobře svinuté, s dlouhou srstí, nasazené pod linií očí,ne příliš dlouhé.

POVAHA:
Naprostá lovecká vášeň,je smělý a miluje porosty a houštiny. Poslušný,ale svéhlavý a naprosto vášnivý.

HLAVA
Krajina lebeční:Lebka lehce klenutá, trochu protáhlá, ne příliš široká, pod očima zřetelně propadlá. Týlní hrbolek dobře vyvinutý. Výrazný stop.
Krajina obličejová:Nos dobře vyvinutý a vystupující,nosní otvory dobře otevřené, černý,s výjimkou bílo-oranžové zbarvené srsti,kdy se hnědý nos toleruje. Morda mnohem kratší než u velkého vendénského hrubosrstého baseta, ale přesto poněkud protáhlá a na konci kvadratická,nosní hřbet rovný. Pysky pokryty zřetelným vousem.Zuby nůžkový skus.Oči velké,inteligentního výrazu,bez viditelného bělma.Červené spojivky nesmí být viditelné. Srst,která vyčnívá dopředu před horní víčko nesmí oko překrývat. Oči musí mít tmavou barvu.Uši jemné,úzké a tenké,pokryté dlouhou srstí, zakončené lehce oválně,dovnitř stočené a nedosahující zcela špičky nosu a nasazené pod linií očí.

KRK :
dlouhý a silný,dobře osvalený a nasazený,bez volné kůže. Hlava je nesena pyšně.

TĚLO:
Hřbet rovný,pevný.Bedra osvalená.Záď dobře osvalená,dosti široká. Hrudník ne příliš široký,směrem do hloubky dobře vyvinutý až k výšce loktů, žebra mírně klenutá.

OCAS:
Vysoko nasazený.U kořene silný a zúžující se ke špičce,spíše krátký, nesený ve tvaru šavle.

KONČETINY:
Přední končetiny: Ramena suchá,šikmá,dobře k tělu přiléhající. Předloktí dobře vyvinuté.Klouby zápěstí velmi málo výrazné.
Zadní končetiny: Stehna svalnatá,málo zaoblená. Patní klouby široké lehce zaúhlené,nikdy úplně rovné.Tlapky ne příliš silné,tvrdé polštářky,prsty těsně sevřené.Silné drápy.Dobrá pigmentace prstních polštářků a drápů je žádoucí.

CHŮZE A POHYB:
velmi volný a plynulý

KŮŽE:
poněkud silná, u tříbarevných psů často mramorovaná.Bez laloku..
Osrstění: Srst tvrdá,ale ne příliš dlouhá. Nikdy ne hedvábná nebo vlnitá.
Zbarvení: černá s bílou (černobílý strakoš), černá s plavými odznaky (černo-červený), černá s pískovými odznaky, plavá s bílou (bílooranžový strakoš), plavá s černým pláštěm a bílou (tricolor), plavá s černou, písková s černou a bílou strakou, písková s černou.
Tradiční znaky: zaječí,vlčí, jezevčí nebo barva divočáka.

VELIKOST:
od 34 do 38 cm s odchylkou +-1 cm. Hmotnost cca 14-18 kg

VADY:
Každá odchylka od uvedených bodů by měla být považována za vadu. Vyhodnocení její závažnosti by mělo být úměrné stupni této odchylky. Hlava: příliš krátká,příliš plochá lebka,skvrnitě pigmentovaný nebo zcela nepigmentovaný nos,pysky nebo víčka,krátká morda,světlé oko, vysoko nasazené, dlouhé, nedostatečně svinuté nebo nedostatečně osrstěné ucho.
Tělo: příliš protáhlé ,nebo příliš krátké , neharmonická tělesná stavba, nedostatečně pevný hřbet, sražená záď. Přetočený ocas.
Končetiny: nedostatečná síla kostí,nedostatečné zaúhlení,prošlápnuté tlapky. Osrstění:nedostatečně husté,jemné.
Povaha:bázlivost

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
nedostatek typu, předkus nebo podkus, březové oko, rozdílná barva očí, oblast hrudní kosti nedostatečně prostorná,ve směru dolů se zúžující žebra. Zatočený ocas. Křivé končetiny. Vlnitá srst. Jednobarevně černá či bílá srst, viditelná depigmentace, nestandartní velikost. Vady,které vedou ke znatelným překážkám. Anatomické znetvoření. Bojácnost,agresivita.
CHARAKTERISTKA
Lovecký pes (smečkový pes pro nadhánění zvěře), vhodný do rodiny.
VÝŠKA
Kohoutková výška malého vendéeského hrubosrstého baseta je 34 až 38 cm. Kohoutková výška velkého vendéeského hrubosrstého baseta je 38 až 42 cm.
SRST
Srst je drsná, nepříliš dlouhá, poněkud otevřená, bez kudrlin. Tito psi jsou jednobarevní (zaječí šeď, bílá nebo šedá) , dvojbarevní (bílá s šedými, červenými, oranžovými nebo černými skvrnami) nebo trojbarevní (bílo- černo -červená, bílo zaječí s červenou, bílo - šedo -červená). Jedobarevné bledě červené zbarvení je nežádoucí.
PÉČE
Srst tohoto psa musíte pravidelně česat a kartáčovat. Uši a především zvukovod udržujte čisté. Příliš dlouhé drápy můžete připilovat, přebytečné chlupy mezi polštářky na tlapkách zastřihávejte, aby se předešlo zplstnatění, a aby zde psovi nezůstávaly trny apod. Přibližně jednou do roka dejte srst psovi ručně vyškubat, aby se z ní odstranily odumřelé a uvolněné chlupy. Pokud se se svým basetem chcete účastnit výstav, můžete nechat jeho krk lépe vyniknout tím, že z něj odstraníte více srsti. Podle standardu má mít malý vendéeský baset malé uši a krátký ocas. Při přípravě na výstavu se tyto partie zdůrazňují tím, že se zde zastřihne přebytečná srst.
POVAHA
Čilý, živý, společenský, milý, citlivý, šikovný, trošičku svéhlavý, pohyblivý, nekomplikovaný.
VÝCHOVA
Toto plemeno je poněkud svéhlavé povahy, což znamená, že si nesmíte dělat naděje na perfektně poslušného psa. Se správným přístupem a velkou dávkou trpělivosti jej však můžete lecčemu naučit.
SPOLEČENSKÁ CHARAKTERISTIKA
Ostatní psy i domácí zvířata, ale i děti i návštěvy bez problémů akceptuje, řídě se podle pravidla "čím více duší, tím více zábavy".
POHYB
Protože tito baseti potřebují poměrně mnoho pohybu, musíte je pravidelně brát s sebou na dlouhé procházky. Ve Francii se chovají převážně ve smečkách za účelem lovu. Velký vendéeský hrubosrstý baset se používá při lovu na zajíce a srnce, malý baset se používá při lovu na králíky. Tito psi se zpravidla dobře přizpůsobí, pokud je chcete chovat jako domácí psy.

Hovavard

27. listopadu 2009 v 15:30 | Ewuléé |  Informace o plemeni...

HOVAWART

02.03.2007
ZEMĚ PŮVODU: Německo

POUŽITÍ: pracovní pes

KLASIFIKACE: skupina 2 pinči a knírači, molosoidi a bernští salašničtí psi - sekce 2.2 molosoidi, horští psi - s pracovní zkouškou.

DŮLEŽITÉ POMĚRY MÍR: délka těla činí přibližně 110 - 115 % kohoutkové výšky

CHOVÁNÍ A POVAHA: Hovawart je uznávaným psem k všestrannému použití. Založením je to vyrovnaný a dobromyslný pes. Má dobré obranářské valstnosti i bojovnost, je sebejistý a dobře zatížitelný. Má střední temperament a velmi dobrý čich. Jeho harmonické tělesné proporce a zcela ojedinělá vazba na rodinu, ve které žije jsou předpokladem jeho využití jako vynikajícího doprovodného, hlídacího, obranařského, ale i záchranářského a stopovacího psa.

HLAVA

Hovawart Silná hlava má široké klenuté čelo. Nosní hřbet je rovný a probíhá paralelně s s imaginární linií, prodlužující horní část lebky. Morda a lebka (část hlavy mezi týlním hrbolem a stopem) jsou přibližně stejně dlouhé.
Stop je dobře zřetelný.
Morda je silná a při pohledu ze strany i shora mírně zužuje.
Nos má dobře vyvinuty nosní otvory. U černých psů a černých se znaky je pigmentace černá, pigmentace u plavých je černá - proměnlivý nos je však přípustný. (Proměnlivý nos znamená, že rozhodčí může pokládat nos za černý neboť zjištěné zesvětlení může považovat za jev přechodný, podmíněný momentálními vnitřními, ale i vnějšími vlivy - pozn.překladatele).
Pysky dobře přiléhají a jsou tmavě pigmentované.
Skus je úplný, silný, nůžkový (42 zubů). Silné zuby stojí svisle v čelistech. Klešťový skus je přípustný.
Oči jsou oválné. Nesmí ani příliš vystupovat, ani být hluboko uloženy. Barva je tmavě až středně hnědá. Oční víčka těsně přiléhají.
Uši jsou trojúhelníkové převislé se zakulacenými špičkami volně přiléhají. Jsou posazeny vysoko a daleko od sebe, čímž opticky rozšiřují vrchní část hlavy a dosahují svojí délkou až ke koutkům pysků. Přední okraj leží přibližně uprostřed mezi okem a týlním hrbolem. V klidu přiléhají ploše, při pozornosti mohou být namířeny poněkud dopředu.

KRK: Silný krk je středně dlouhý, kůže na hrdle těsně přiléhá.

TĚLO

HovawartHřbet je rovný a pevný.
Bedra jsou silná a poněkud delší než záď.
Záď je mírně spáditá, středně dlouhá.
Hruď je široká, hluboká a mohutná.
Ocas je bohatě osrstěný a sahá pod hlezna, ne však až k zemi. Podle nálady psa je nesen nad hřbetem a nebo volně svěšený.

KONČETINY

Hrudní končetiny jsou silné a při pohledu zepředu i zestrany jsou rovné a svisle postavené.
Lopatky jsou velmi dobře osvalené, dlouhé a šikmo uložené.
Rameno je dlouhé a těsně přiléhá k tělu.
Lokty přiléhají k hrudnímu koši.
Zápěstní (spěnkový) kloub je silný. Nadprstí je poněkud šikmo postavené.

Pánevní končetiny jsou silné a při pohledu zezadu svisle a rovnoběžně postaveny. Jsou dobře zaúhlené a velmi dobře osvalené.
Hlezna jsou velmi silná a hluboká.
Tlapy jsou kruhové, silné a kompaktní.
Prsty jsou klenuté a těsně přiléhající. Pokud se vyskytnou paspárky, je nutno je odstranit.
Drápy jsou u černých a černých se znaky černé, u plavých psů mohou být méně pigmentovány.

hovawartPOHYB: Při všech druzích pohybu, jak při pohledu zepředu, tak i zezadu je pohyb přímočarý a prostorný. Vydatný klus vychází při správném posunu ze zadních končetin.

KŮŽE: Celkově dobře přiléhá. U černých a černých se znaky má tmavomodré zbarvení, u plavých je většinou růžová.

SRST: nápadně krásná dlouhá srst je lehce zvlněná, přiléhavá a uzavřená s menším podílem podsady. Je delší na hrudi, na břichu, na zadních stranách končetin a na ocasu. Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká. Barva - hovawart se vyskytuje ve třech barevných variantách - černá se znaky, černá a plavá
černá se znaky: srst je černá a lesklá, barva znaků je středně plavá. Na hlavě začínají znaky pod nosním hřbetem a dosahují kolem koutků úst až k hrdlu. Body nad očima jsou zřetelně viditelné. Znak na hrudi sestává ze dvou vedle sebe ležících skvrn, které mohou být spojené. Na předních končetinách dosahují znaky při pohledu ze strany od prstů zhruba až k nadprstí a vybíhají dozadu, do výše trupu. Na zadních končetinách dosahují znaky téměř až k srsti na břiše. Při pohledu ze strany jsou znaky nad hlezny patrné jen jako úzký proužek. Znak se vyskytuje také pod kořenem ocasu. Na všech partiích těla jsou znaky jasně ohraničené. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je černá.
černá: srst je černá a lesklá. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné.Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je černá.
plavá: středně plavá, lesklá zesvětluje směrem ke končetinám a k břichu. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi, stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, nose, pyscích a polštářcích je tmavá až černá.

VELIKOST: kohoutková výška: pes 63 - 70 cm, fena 58 - 65 cm.

VADY: Všechny odchylky od standardního popisu jsou vady. Jejich hodnocení by mělo být odvislé od závažnosti odchylky.
Diskvalifikující vady:
Celkový vzhled:
- hovawarti, kteří fenotypově neodpovídají plemenu
- feny se silně samčím nebo psi se silně samičím výrazem
Proporce:
- značné odchylky od proporcí uváděných ve standardu
Chování a charakter:
- agresivita, reakce na střelbu (bázlivost) nebo letargie
hovawart Hlava:
- chybějící stop
- modré nebo břízové oči (nestejně barevná duhovka, skvrny)
- vzpřímené, klopené, růžičkovité nebo silně odstávající uši
- předkus, podkus nebo křížový skus
- chybí-li více než 2 P1 nebo jiný zub s výjimkou obou M3
Krk:
- výrazně volná kůže na hrdle nebo tzv. lalok
Tělo:
- silně pronesený nebo kapří hřbet
- příliš úzký nebo válcovitý hrudník
- anomálie ocasu, příliš krátký nebo trvale zatočený ocas
Končetiny:
- silné přestavění zádi
Srst:
- zcela zkadeřená srst (uzavřené lokny)
- barvy jiné než ve standardu - např. modrošedá, vlčí zbarvení, hnědá, šedá, bílá, strakatá, plavá se sazovitým nádechem
- černí se znaky: šedé nebo hnědé skvrny mimo znaky dle standardu, převažující podsada jiné než černé barvy, převažující šedá a bělavá barva ve znacích
- černí: šedé nebo hnědé skvrny, převažující podsada jiné než černé barvy
- plaví: jednotlivé bílé chlupy na hřbetě nosu nevedou k vyloučení z chovu, pouze červenoplavá barva bez zesvětlení, běloplavá barva a to i na uších, zřetelně bílé znaky nad úroveň tolerace standardem, tmavé skvrny, maska
Velikost:
- výška menší než spodní hranice, výška větší o více jak 3 cm nad horní hranici

Poznámka: Psi musí mít dvě průkazně normálně vyvinutá varlata, která se zcela nacházejí v šourku.

Baset+fotky(vtipné=D)

27. listopadu 2009 v 15:29 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Basset
Málokdo by v tomto flegmatickém,pomalu se pohybujícím tvorovi s výrazem smutného klauna hledal lovecké plemeno.A přece tomu tak je.Anglický baset patří dokonce dokonce do skupiny honičů,proslulé velmi silnými a jen těžko zvladatelnými loveckými instinkty.Ovšem angličtí chovatelé na jeho vzhledu zapracovali natolik,že z dávného svéřepého honiče zůstalo jen málo.Krátké silné nožičky a příliš těžké tělo davají basetovi malou šanci k uplatnění původních honičských vloh.Ty však v něm kdesi přece jen dřímají,a když je v lese zaujme nějaká mimořádně voňová stopa,jsou i dnes schopny probudit se k životu.Původně vypadali baseti docela jinak.Byli to sice krátkonozí,ale štíhlí a ryclí psi,kteří se osvědčovali hlavně při lovu v neprostupných houštinách.Svým pověstným melodickým štěkotem smečka ukazovala lovcům,kterým směrem se mají vydat.Pak však v nich kdosi rozpoznal možný komerčný potenciál a rozhodl se vytvořit nového baseta,který by se líbil co nejvíce lidem.Spousta volné kůže dnes basetovi propůjčuje typický smutný výraz,ale také způsobuje problémy s očními víčky.Končetiny jsou tak krátké,že některým jedincům znemožňují přirozený pohyb.Ve výčtu zdravotních problémů bychom mohli pokračovat.Je to velká škoda,protože jako ovečka mírný,kamarádský a trpělivý baset dokáže být skvělým rodinným psem.Sice tvrdohlavým a nepříliš ochotným poslouchat,ale to mu většina majitelů ráda odpustí.I to,že býva trochu ufuněný a nešetří slinami.Takže nic pro pořádkumilovné hospodyňky !!
Velikost: kohoutková výška psů i fen 35-38 cm.
Hmotnost: 20-30 kg.
Typ srsti: hladká,tvrdá,hustá.
Zbarvení: většinou trojbarevné (trikolorní) bíločervenočerné,též dvojbarevné (bikolorní),černé s pálením.
Pro koho se hodí: pro tolerantní,nepříliš sportovně založené lidi se smyslem pro humor.
Výskyt v ČR: poměrně běžný.
Moje hodnocení: Kdo by to byl řekl,že baset patří do skupiny loveckých plemen.Ano je to tak.Baset však dnes bývá většinou jen rodinným psem a určitě mu odpustíte když vám někdy zaslintá pohovku.

Puli

27. listopadu 2009 v 15:27 | Ewuléé |  Informace o plemeni...

Puli

Maďaři o svém národním pokladu říkají: " Puli není pes. Puli je Puli." Pokud si jednou pořídíte puliho, musíte počítat s tím, že se procházky neobejdou bez zvědavých pohledů kolemjdoucích a neustálých dotazů týkajících se srsti tohoto krásného vznešeného zvířete.
Historie
Jde o maďarské plemeno honáckých psů asijského původu. Jeho původní předci přišli do karpatské kotliny se vší pravděpodobností spolu s kočovnými kmeny starých Maďarských kmenů žijících z chovu dobytka. Za zachování puli lze poděkovat těžkému životnímu stylu v pusztě, který vyžadoval pilnost, vynalézavost a vrozenou inteligenci. Spalující horko, krutá zima, nelítostná tvrdá honácká práce, to všechno vyšlechtilo plemeno otužilé, nenáročné a výjimečně odolné.
Vzhled
Puli je středně velký pes. Psi dosahují ideální kohoutkové výšky 41- 43 cm, feny 38 - 40 cm. Hmotnost psů je 13 - 15 kg, u fen 10 - 13 kg. Stavba těla je kvadratická - délka těla odpovídá kohoutkové výšce. Tělo by mělo být dobře osvalené, což lze bez důkladného ohmatání jen těžko posoudit. Celé tělo totiž pokrývá bohatá srst v dospělosti dosahující až k zemi, která vytváří silnější stuhy nebo úzké provázky. Srst překrývá pulimu i oči, přesto však velice dobře vidí. Hustá srst chrání svého nositele před výkyvy počasí. Působí jako jakási termoregulační vrstva - v zimě chrání před mrazem, v létě před žárem slunce. Ocas je nesen stočený na zádi dopředu. Nejčastěji je vidět v barvě černé, která může mít lehký rezavý nebo šedý nádech. Vzácněji se setkáme i s bílým puli nebo plavým puli s výraznou černou maskou.
Při posuzování jsou tituly zadávány zvlášť pro variantu bílou a ostatní barvy.
Povaha a využití
Majitelé pulíků nikdy nezažijí nudu. Tento pes je velice temperamentní, živý a činorodý. Musí být neustále zaměstnáván hrou nebo prací, jinak vymýšlí rošťárny. Velmi lehce se přizpůsobí novým okolnostem. Může žít i v bytě, ale je potřeba, aby mu byl umožněn dostatek pohybu. Bezmezně miluje svou rodinu, děti, ale k cizím lidem je nedůvěřivý, proto vyžaduje důslednou socializaci, aby nedůvěřivost nepřešla v agresi.
Dříve se využíval především ke shánění stád ovcí. Dnes však toto původní využití ustupuje do pozadí a velká potřeba pohybu je uspokojována při psích sportech. Skvěle se hodí na agility, flyball a terénní dostihy psů - coursing. Puli je také skvělý hlídač domova. Nezvanou návštěvu velmi hlasitě ohlásí a bílé zuby vyceněné z černé mordy odradí každého, kdo za brankou nemá co dělat.
Péče
I když většina dostupných publikací upozorňuje na náročnou úpravu srsti, opak je pravdou. Srst se skládá z hrubší krycí srsti a jemnější podsady. Geneticky podmíněný správný poměr obou druhů srsti přináší velmi dobře vypadající, efektní provazy srsti, u nichž je péče velmi snadná. Puli nelíná. V dospělosti může odpadnout celý "dred", který se snadno sebere a vyhodí. Časté šamponování je nežádoucí, doporučuje se nejlépe jen jednou nebo dvakrát do roka. Mokrá srst schne až čtyři dny. Po podzimní procházce stačí vytřít konečky srsti do sucha, vytahat větvičky, které puli nasbírá stejně jako jakýkoliv jiný dlouhosrstý pes. Ani s vnějšími parazity není žádný mimořádný problém. Zájemce o puli by měl vědět, že tento pes by neměl plavat bez jištění pod břichem. Srst nasáklá vodou váží několik kilogramů a mohla by psa stáhnout pod vodu.
Ať už si puliho pořídíte na výstavy, psí sporty, jako hlídače majetku nebo jen jako domácího mazlíčka, vaši péči a lásku vám stonásobně vrátí. Puli se totiž umí krásně smát.

Puli

Maďaři o svém národním pokladu říkají: " Puli není pes. Puli je Puli." Pokud si jednou pořídíte puliho, musíte počítat s tím, že se procházky neobejdou bez zvědavých pohledů kolemjdoucích a neustálých dotazů týkajících se srsti tohoto krásného vznešeného zvířete.
Historie
Jde o maďarské plemeno honáckých psů asijského původu. Jeho původní předci přišli do karpatské kotliny se vší pravděpodobností spolu s kočovnými kmeny starých Maďarských kmenů žijících z chovu dobytka. Za zachování puli lze poděkovat těžkému životnímu stylu v pusztě, který vyžadoval pilnost, vynalézavost a vrozenou inteligenci. Spalující horko, krutá zima, nelítostná tvrdá honácká práce, to všechno vyšlechtilo plemeno otužilé, nenáročné a výjimečně odolné.
Vzhled
Puli je středně velký pes. Psi dosahují ideální kohoutkové výšky 41- 43 cm, feny 38 - 40 cm. Hmotnost psů je 13 - 15 kg, u fen 10 - 13 kg. Stavba těla je kvadratická - délka těla odpovídá kohoutkové výšce. Tělo by mělo být dobře osvalené, což lze bez důkladného ohmatání jen těžko posoudit. Celé tělo totiž pokrývá bohatá srst v dospělosti dosahující až k zemi, která vytváří silnější stuhy nebo úzké provázky. Srst překrývá pulimu i oči, přesto však velice dobře vidí. Hustá srst chrání svého nositele před výkyvy počasí. Působí jako jakási termoregulační vrstva - v zimě chrání před mrazem, v létě před žárem slunce. Ocas je nesen stočený na zádi dopředu. Nejčastěji je vidět v barvě černé, která může mít lehký rezavý nebo šedý nádech. Vzácněji se setkáme i s bílým puli nebo plavým puli s výraznou černou maskou.
Při posuzování jsou tituly zadávány zvlášť pro variantu bílou a ostatní barvy.
Povaha a využití
Majitelé pulíků nikdy nezažijí nudu. Tento pes je velice temperamentní, živý a činorodý. Musí být neustále zaměstnáván hrou nebo prací, jinak vymýšlí rošťárny. Velmi lehce se přizpůsobí novým okolnostem. Může žít i v bytě, ale je potřeba, aby mu byl umožněn dostatek pohybu. Bezmezně miluje svou rodinu, děti, ale k cizím lidem je nedůvěřivý, proto vyžaduje důslednou socializaci, aby nedůvěřivost nepřešla v agresi.
Dříve se využíval především ke shánění stád ovcí. Dnes však toto původní využití ustupuje do pozadí a velká potřeba pohybu je uspokojována při psích sportech. Skvěle se hodí na agility, flyball a terénní dostihy psů - coursing. Puli je také skvělý hlídač domova. Nezvanou návštěvu velmi hlasitě ohlásí a bílé zuby vyceněné z černé mordy odradí každého, kdo za brankou nemá co dělat.
Péče
I když většina dostupných publikací upozorňuje na náročnou úpravu srsti, opak je pravdou. Srst se skládá z hrubší krycí srsti a jemnější podsady. Geneticky podmíněný správný poměr obou druhů srsti přináší velmi dobře vypadající, efektní provazy srsti, u nichž je péče velmi snadná. Puli nelíná. V dospělosti může odpadnout celý "dred", který se snadno sebere a vyhodí. Časté šamponování je nežádoucí, doporučuje se nejlépe jen jednou nebo dvakrát do roka. Mokrá srst schne až čtyři dny. Po podzimní procházce stačí vytřít konečky srsti do sucha, vytahat větvičky, které puli nasbírá stejně jako jakýkoliv jiný dlouhosrstý pes. Ani s vnějšími parazity není žádný mimořádný problém. Zájemce o puli by měl vědět, že tento pes by neměl plavat bez jištění pod břichem. Srst nasáklá vodou váží několik kilogramů a mohla by psa stáhnout pod vodu.
Ať už si puliho pořídíte na výstavy, psí sporty, jako hlídače majetku nebo jen jako domácího mazlíčka, vaši péči a lásku vám stonásobně vrátí. Puli se totiž umí krásně smát.
http://www.puli.cz/



pejsek88.blog.cz

Dalmatin

26. listopadu 2009 v 21:19 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Země původu
Chorvatsko.
Charakteristika
Pes vhodný do rodiny.Dříve se choval jako kočárový pes(z estetických důvodů doprovázel kočár)a jako hlídač stájí.
Výška
Psi měří v kohoutku 56 až 61 cm,feny jsou o něco menší:54 až 59 cm.
Srst
Srst je vždy krátká .Nejkrásnější je ,když tečky nesplývají,ale jsou pravidelně rozložené.Ideální velikost teček na těle je v průměru 2 až 3 cm.Základní barva je bílá,tečky jsou buď černé nebo játrově hnědé.
Péče
Dalmatin ztrácí jen poměrně málo chlupů.V období línaní můžete uvolněné chlupy denně odstraňovat pomocí gumové rukavice.
Povaha
Čilý,přátelský,velmi přizpůsobivý,inteligentní,ostražitý,zvědavý,vyrovnaný,společenský.
Výchova
Tento pes rozhodně není špatným žákem.Pokud jej jásavě odměníte ,když udělá něco dobře,rychle pochopí,o co vám jde.Dalmatin se zdá být úplně hluchý ,chcete-li po něm něco, do čeho nemá chuť.V takovém případě si stůjte na svém a nenechte se obměkčit.
Společenská charakteristika
Tito psi jsou výbornými kamarády pro děti i když ve společnosti malých dětí mohou být občas příliš bouřliví.Ani s ostatními psi a domácími zvířaty nemají většinou žádné problémy.Chování k náštěvě závisí na povaze jednotlivých psů,může být stražité nebo spíše lakonické.
Země původu
Chorvatsko.
Charakteristika
Pes vhodný do rodiny.Dříve se choval jako kočárový pes(z estetických důvodů doprovázel kočár)a jako hlídač stájí.
Výška
Psi měří v kohoutku 56 až 61 cm,feny jsou o něco menší:54 až 59 cm.
Srst
Srst je vždy krátká .Nejkrásnější je ,když tečky nesplývají,ale jsou pravidelně rozložené.Ideální velikost teček na těle je v průměru 2 až 3 cm.Základní barva je bílá,tečky jsou buď černé nebo játrově hnědé.
Péče
Dalmatin ztrácí jen poměrně málo chlupů.V období línaní můžete uvolněné chlupy denně odstraňovat pomocí gumové rukavice.
Povaha
Čilý,přátelský,velmi přizpůsobivý,inteligentní,ostražitý,zvědavý,vyrovnaný,společenský.
Výchova
Tento pes rozhodně není špatným žákem.Pokud jej jásavě odměníte ,když udělá něco dobře,rychle pochopí,o co vám jde.Dalmatin se zdá být úplně hluchý ,chcete-li po něm něco, do čeho nemá chuť.V takovém případě si stůjte na svém a nenechte se obměkčit.
Společenská charakteristika
Tito psi jsou výbornými kamarády pro děti i když ve společnosti malých dětí mohou být občas příliš bouřliví.Ani s ostatními psi a domácími zvířaty nemají většinou žádné problémy.Chování k náštěvě závisí na povaze jednotlivých psů,může být stražité nebo spíše lakonické.

Westík

26. listopadu 2009 v 21:18 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Země původu
Skotsko
Charakteristika
Vhodný do rodiny.
Výška
Westie měří v kohoutku přibližně 28 cm a váží asi 7,5 kg.
Srst
Westie má dvojitou srst:krycí srst je drsná a tvrdá,bez kudrlin,podsada je měkká a krátká .Srst je vždy bílá ,oči jsou tmavé,polštářky na tlapkách,drápky,pysky a nos jsou tmavě pigmentované.
Péče
Westie musí mít tvrdou srst,a proto jej nesmíte příliš často koupat ,neboť srst je pak zplihlá.Pokud se pes venku zašpiní,raději špínu nechte zaschnout a pak ji vykartáčujte.Westie se musí škubat třikrát až čtyřikrát do roka.Srst psů,kteří se účastní výstav ,potřebuje více péče.
Povaha
Živý,hravý,nezastrašitelný,ostražitý a bystrý,veselý,věrný svému pánovi ,extroverní,mazaný a vynalézavý,ale také svéhlvý,houževnatý a samostatný.Westie štěká většinou z čirého sebevědomí a hned tak něco na něj neudělá dojem.
Výchova
Nekomplikovaná a veselá povaha by tomuto psovi neměla sloužit jako povolené k chování bez zábran.Občasné napomenutí je určitě žádoucí.Tito psi jsou někdy velice houževnatí,jde-li o rozpustilé kousky ,vy však buďte vždy důslední a nenechte se obměkčit.
Společenská charakteristika
Westie vychází většinou dobře s ostatními psy a je dobrým kamarádem pro děti-vydrží nějaké to popíchnutí.Naučte toto plemeno již v mládí vycházet s kočkami,jinak je budou později pronásledovat.Někteří west higland white teriéři jsou poněkud dominantí vůči ostatním psům ,ale to záleží na způsobu zespolečenštění.
Portrét

Maltézácký psík

26. listopadu 2009 v 21:16 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Historie:
Jméno malého pejska neznačí, že pochází z ostrova Malta. Přídavné jméno "Maltese" pochází ze semitského slova "malat", které znamená přístav nebo útočiště. Předkové maltézského psíka žili v přístavech a přímořských městech středního Středomoří. Zde lovili myši a krysy, které se hojně vyskytovaly v přístavních skladištích a podpalubích lodí. Aristoteles zmiňuje plemeno malých psů v seznamu psů známých v jeho době (384 - 322 let př. Kr.), kterým připisuje latinské jméno "canes melitenses". Ve starověkém Římě byl tento pes známý a oblíbený jako společník vdaných žen. Mnoho renesančních malířů vykreslovalo maltézského psíka na svých obrazech v salónech po boku nejkrásnějších žen doby.
Vzhled:
Maltézský psík dorůstá velmi malé velikosti. Pes doroste 21 - 25 cm v kohoutku a fena 20 - 23 cm v kohoutku. Hmotnost malého psíka se pohybuje okolo 3 - 4 kg. Jeho delší tělo je pokryto velmi dlouhou bílou, lesklou srstí. Maltézáček má nelínavou srst, což občas působí problémy, zvláště u štěňat ve věku kolem 8 měsíců. V té době se štěněčí srst mění za trvalou a snadno se zacuchá. Je to velmi elegantní plemeno s hrdým a ušlechtilým nesením hlavy. V poklusu dělá maltézáček krátké a velmi rychlé kroky.
Povaha a využití:
Toto plemeno je klidné, roztomilé, ale někdy přecitlivělé. Maltézský psík miluje děti a je vhodný i do malého bytu. Má rád procházky, ale pokud k nim nemá příležitost, přizpůsobí se usedlejšímu životu. S ostatními plemene vychází bez problémů, je inteligentní a velmi učenlivý. Svému majiteli je tento psík bezmezně oddaný a silně lne k celé své rodině. Maltézáček se rád mazlí a má citlivé vnímání. Nemá rád samotu.
Péče:
Kvůli dlouhé srsti je každodenní kartáčování naprosto nezbytné. Maltézský psík se musí také pravidelně mýt a hodí se výhradně pro chov v bytě. Průměrně se dožívá 14 - 15 let.

Jezevčík+fotky

26. listopadu 2009 v 21:14 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Historie:
Jezevčík je jedno z nejstarších německých loveckých plemen, které se používá při lovu. Po několik staletí byl šlechtěn k norování jezevců. Z brakýřů byli postupně vyšlechtěni psi vhodní zejména pro lov pod zemí. Z těchto nízkonohých psů vykrystalizoval jezevčík, který je uznáván jako jedno z nejvšestrannějších lovecky upotřebitelných plemen.
Jezevčík je drobné sportovní plemeno, které je oblíbeným domácím mazlíčkem a překvapivě nachází své využití i jako hlídací pes s někdy až překvapivě hlubokým štěkotem. I přesto jezevčík zůstává stále oblíbeným psem myslivců a lovců. Je to pes bystrý, milý, přítulný.
Kvůli své úctyhodné délce jsou jezevčíci náchylní na onemocnění páteře, proto by neměli překonávat velké výškové rozdíly.
Za svou miniaturizaci a své krátké běhy vděčí plemeno deformaci, která je známá pod pojmem chondrodystrofie. Jedná se o dědičnou vývojovou poruchu růstových chrupavek, díky kterým je zpomalován růst kostí. Tím dochází k předčasnému zastevení růstu.
Existuje celkem devět variant jezevčíka. V srsti rozlišujeme jezevčíka hladkosrstého, dlouhostrého a hrubosrstého. Všechny tyto variety se pak mohou vyskytovat ve třech velikostních rázech - jezevčík standard, trpasličí a králičí. Původně existovala pouze krátkosrstá varieta, avšak přikříženým Dandie Dinmont terriera a dalších plemen teriérů vznikla varieta drsnosrstá, dlouhou srst si jezevčíci ponechali od dob křížení s německým stöbrem a španělem.

Vzhled:
Váha jezevčíka standartní variety by se měla pohybovat v rozmezí do 9 kg. Další variety se třídí podle obvodu hrudníku. Králičí do 30 cm a trpasličí 30 - 35 cm.
Tím ovšem rozmanitost tohoto plemene zdaleka nekončí. Srst se může vyskytovat v barvě červená, červenožlutá, žlutá, všechny odstíny s černou příměsí nebo bez ní. Přednost se dává vždy barvě čisté a upřednostňuje se červená. Poté se může jezevčík vyskytovat s pálením v barvě černé nebo hnědé. Vzácněji se můžeme setkat také s barvou žíhanou a tygrovanou.
Povaha a využití:
Tvrdohlavost jezevčíků je přímo pověstná. Je to dáno především tím, že byl po staletí chovám jako pomocník lovce při norování. Úkol jezevčíka bylo vyhnat jezevce z nory přímo lovci na mušku. V temné noře je za potřebí rychlého rozhodování a neústupnosti. Jezevčík nesmí povolit ani při zápase, který může trvat až několik hodin. Tato lovecká vášeň v něm byla pěstována po desítky ba i stovky generací. Dnes je to oblíbený lovecký norovací pes a společník.
Péče:
Plemeno je vhodné pro majitele jakéhokoli věku, je velmi dobře adaptabilní a ve své podstatě nenáročné. Psi s dlouhou a drsnou srstí by se měli denně kartáčovat, krátkosrstý jezevčík potřebuje oproti tomu jen minimální nároky na péči o srst.

Irský vlkodav+hodně fotek

26. listopadu 2009 v 21:10 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Kliknutím zavřete oknoPlemena psů - Irský vlkodav© MVDr. Zuzana Málková© MVDr. Zuzana MálkováPlemena psů - Irský vlkodav14.týdenříjen 2003léto 06Kliknutím zavřete oknoKliknutím zavřete oknoKliknutím zavřete oknoKliknutím zavřete oknoKliknutím zavřete oknoKliknutím zavřete okno
Historie:
Irský vlkodav je největší plemeno na světe. Jedná se o irské národní plemeno.
Irsko bylo Galy (Kelty) osídleno kolem roku 400 př. n.l.. Galové s sebou přinesli také psy, kteří byli šlechtěni k lovu vlků. Ještě stří irští králové mívali ve znaku zelený list, harfu a irského vlkodava u něhož bylo napsáno moto: "mírný, když je hlazen, divoký, když je podrážděn". Vlkodav byl velmi ceněn, dovídáme se o tom ze zápisů z roku 930 - cvičený vlkodav stál 240 pencí, což odpovídalo ceně jezdeckého koně. Byl také oblíbeným korunovačním darem. Byl tak oblíbeným vývozním artiklem, že se jeho stavy v Irsku rychle snižovali. Proto byl za vlády Cromwella roku 1652 vydán zákaz vývozu vlkodavů z Irska a Anglie. Tento úctyhodný pes je také součástí všemožných keltských legend a bájí. Je hodně pravděpodobné, že právě tito psi jsou před dnešních vlkodavů.
Poslední vlk byl údajně zabit irskými vlkodavy v r. 1786. Omezení počtu vlků v Irsku způsobovalo i omezení počtu irských vlkodavů. S tímto úpadkem irskéh vlkodava nám mizí i záznami i jeho původním vzhledu. Za svůj nábrat vděčí plemeno kapitánu Grahamovi, který plemeno zachránil před vymřením. Údajně skřížil skotského deerhounda, německé dogy a pyrenejské horské psy se svými 6 psy irského vlkodava. Má tedy dnešní irský vlkodav něco společného s původními psy národu Keltů? O tom se stále vedou spory. Nicméně roku 1885 byl Grahamem založen Irish Wolfhound Club, hlavím posláním tohoto spolku bylo pochopitelně dostat irského vlkodava na seznam čistokrevných plemen a chovat jej již pouze v čistokrevném chovu. Roku 1925 bylo plemeno konečně uznáno britským Kennel Clubem.
Vzhled:
Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, je silně osvalený, mohutný a přesto elegantně stavěný, s lehkým a aktivním pohybem. Osrstění je hrubé a tvrdé na celém trupu, končetinách a hlavě. Zvláště tvrdá a dlouhá srst nad očima a na spodní čelisti. Minimální velikost a hmotnost u psa by měla být 79 cm a 54,5 kg, u fen je minimální výška 71 cm a hmotnost 40,5 kg. Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, jelení a jiné barvy, které se objevují u deerhounda.
Využití a povaha:
Je to přátelský mírumilovný pes, kterého můžeme často vídávat na výstavách a dostizích. V poslední době se ukazuje i jako pes společník, vzácněji i jako hlídač.
Péče:
Již od malého štěňete je velmi důležité kvalitní krmení. Pokud důležitost kvalitního krmení podceníme, může to vést ke zdravotním problémům. Je důležité dopřát mu dostatek přiměřeného pohybu.


Anglický kokršpaněl

26. listopadu 2009 v 21:05 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
  • Původ Anglie, velikost 37 až 40 cm, zbarvení jakékoli, u jednobarevných nejsou přípustné bílé znaky s výjimkou skvrny na hrudi.
  • Tento krásný pes s téměř lidským výrazem má hlavu čistých linií, hnědé oko, nízko nasazené dlouhé uši pokryté dlouhou hedbávnou srstí, kompaktní vázaný trup s rovnými končetinami. Srst je hladká, hedvábná, nikoli kudrnatá.
  • Patří mezi nejstarší anglická lovecká plemena. Historii španělů můžeme vysledovat až do 14. století. Je ve své domovině nejoblíbenější rasou a stejně tak si získal nesmírné množství příznivců po celém světě, a to jak pro svůj líbivý vzhled, tak i pro své pracovní vlastnosti.
  • Kokršpaněl je pravý lovecký slídič s velmi cennými vlastnostmi, z nichž zejména vyniká ochota ke stopování, hlasité nahánění, výborný nos a ochota k přinášení a práci ve vodě. Je velmi učenlivý, dobře ovladatelný, hravý, k domácím lidem velmi přítulný, k cizím někdy nedůvěřivý. Musí být důsledně vychováván, neboť má v sobě značný temperament a živost. Pro své vlastnosti, všestranné schopnosti a velikost je oblíbeným zvláště u městských myslivců, ale mnohem častěji jej najdeme jako psa společenského. Hodí se lépe pro majitele, kteří mu mohou dopřát dostatek pohybu a procházek. Může být držen venku i v bytě. Nutná je pravidelná péče o srst a uši, které mají jako u ostatních plemen se zavěšenýma ušima sklon k častějším zánětům zvukovodu.
zdroj: www.mkvl.blog.cz a jiné weby

Bernský salašnický pes+fotky

26. listopadu 2009 v 21:03 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
  • Původ Švýcarsko, velikost 58 až 70 cm, zbarvení - základní je sytě černé s červenohnědými znaky na lících, nad očima, na končetinách a na hrudi. Na hlavě je bílá symetrická lysina, bílý je i límec na krku, žádoucí jsou bílé tlapy a špička ocasu.
  • Tento působivý, krásně zbarvený pes má silnou hlavu s výrazným stopem, vysoko nasazené, spadající trojúhelníkovité uši, kompaktní trup s pevným a rovným hřbetem, výše neseným ocasem, rovnými silnými končetinami. Srst je dlouhá a mírně zvlněná.
  • Přesné popisy tohoto mimořádně působivého psa pocházejí z první poloviny 19. století, kdy v horských oblastech své domoviny vykonával několik funkcí najednou. Byl skvělým hlídačem usedlostí, výborným pomocníkem pastevců i tažným psem drobných živnostníků.
  • Bernský salašnický pes je přizpůsobivý, přátelský a vyrovnaný pes, rozvážný, ale i veselý, Ovšem má i své sebevědomí a je stále spolehlivým hlídačem a ochráncem. Rád pracuje, sportuje, tahá, pánovi a rodině je oddaným společníkem. Hodí se pro majitele, kteří mají podmínky pro velkého a silného psa, který je zároveň i inteligentním a přítulným kamarádem. Svědčí mu celoroční pobyt venku. Jeho srst je třeba udržovat pročesáváním stříháním se neupravuje.
zdroj: www.mkvl.blog.cz a jiné weby

jork terier

26. listopadu 2009 v 20:58 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Jorkšírský teriér je velice kompaktní pes.Je velice oddán svému majiteli a vyniká především pevným zdravím.Je veselým i společenským psem.Nádherně se chová ke všem členům rodiny ale i k ostatním domácím zvířatům.Výška se pohybuje okolo cm a váha okolo 3 kg,může být ale i menší.Srst vyžaduje pravidelnou péči.Jeho zbarvení je trochu komplikovanější.Štěňata jsou po narození zcela černá.Jorkšírský teriér má na hlavě jemně zlatavou a dlouhou srst.Zvláště dlouhá srst je na čumáku a okolo uší.Zřetelně rozdělené je rozdělení barev.Na hlavě je pouze zlatavě pálená,na krku a těle tmavá,modravě ocelová.Ocas je pokryt srstí tmavšího odstínu než je tělo.Co se týče povahy,je živý,inteligentní a někdy troufalý,milý a ostražitý.Vždy ohlásí cizínávštěvu.Nejčastěji se chová doma a srst potřebuje každodenní péči.
Jorkšírský teriér







Pudl

26. listopadu 2009 v 20:56 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
O pudlovi lze bez nadsázky konstatovat, že jako plemeno dokonale "klame tělem". Střihy a složitá finální úprava srsti na výstavách z něj dělají luxusního, velmi nápadného psa. Na diváky z řad laiků pak často působí dojmem nesportovního "gaučáka". Jen ti, kdo měli možnost toto temperamentní plemeno poznat osobně, vědí, že pod pěstěnou srstí se skrývá pružné tělo atleta a pod nalakovaným "topknotem" bystrý mozek.
Původem je pudl lovecký pes, který byl používán jako aportér z vody. Název plemene je odvozen z německého pudeln (máchat se ve vodě) či Pfudel (kaluž) a francouzský název Caniche pochází ze slova Canard (kachna). Dodneška dělá pudl svému jménu čest a většina jeho příslušníků nejen vášnivě aportuje, ale miluje k pramalé radosti majitelů i brouzdání ve vodě a blátě.

Střední bílá fena Constance Kamyr
na výstavě ...

... a o týden později .
Podíváme-li se na stavbu těla pudla, vidíme, že je předurčen pro pohyb. Dlouhé nohy s dobrým úhlením a krátký pevný hřbet mu umožňují vytrvalý klus i velikou obratnost při skocích. Dlouhé čenichové partii bez deformací vděčí pudl za to, že ani v největších vedrech nemá potíže s dýcháním jako krátkolebá plemena. Dlouhá srst dobře izoluje nejen před chladem, ale i před slunečními paprsky. Díky těmto skutečnostem je pudl prakticky neúnavný a je ideálním společníkem pro pěší turistiku. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že pětadvacetikilometrové horské pochody (víc jsme nezkoušeli kvůli sobě, nikoli psům) nečiní zdravému, byť i netrénovanému zvířeti nejmenší obtíže. (Bez nadsázky mohu konstatovat, že se nám nesčíslněkrát podařilo unavit našeho německého ovčáka, ale ani jedenkrát žádného z pudlů). Stavbě těla bez extrémů a poměrně dobrému zdraví plemene vděčí pudl i za svou dlouhověkost (12 - 18 let).

Pudlové patří mezi dlouhověká plemena
a často se dožívají vysokého věku
ve vynikající kondici (trpasličí stříbrná fena Alka Smoky Top ve věku 13ti let)...
... a stále překrásný patnáctiletý pes (střední bílý Foibós Arcanus Iliria)
Celkově nejlepšímu zdraví se těší velcí pudlové, kteří všeobecně patří mezi nejzdravější a velmi dlouhověká velká plemena. Ovšem ani pudlovi se nevyhýbají některé dědičné zdravotní problémy - především toyové a trpaslíci mohou trpět luxací čéšky či progresivní atrofií sítnice oka. V současné době musí veškerá zvířata před zařazením do chovu absolvovat vyšetření na tyto dědičné choroby a v případě pozitivního nálezu jsou vyřazena. To je další dobrý důvod, proč nekupovat pudla z pochybných zdrojů, tzv. "bezpapíráka". U všech pudlů, tak jako i u jiných plemen s převislými boltci, je třeba věnovat zvláštní péči hygieně ucha, někteří jedinci trpí na zánět zvukovodu. Rovněž je nutné pečovat o chrup, zejména malé velikostní rázy často postihuje zubní kámen.
Inteligence pudla je všeobecně známa. Při pokusech prováděných etologem Stanley Corenem se umístil na druhém místě ze 79 testovaných plemen (zvítězila border kolie a na třetím místě se umístil německý ovčák).Velmi často je používán v cirkusech a varieté, protože se nejen rychle učí, ale spolupracuje s člověkem s obrovským nadšením. Cvičit pudla je radost, díky své fixaci na pána a živému temperamentu je výcvik snadný a postupuje velmi rychle. Vzhledem k povaze jsou pro náročnější výcvik nejvhodnější pudlové černé barvy a středního nebo velkého rázu.


Střední hnědá fena Fazi Ave Eiram předvádí ukázkový aport...
...a tatáž fenečka v roztomilé roli obranáře
Pudl je psychicky i fyzicky velmi aktivní plemeno a vítá každou činnost, kterou mu majitel nabídne. Dokáže neúnavně aportovat, je velmi vhodný na agility a bez problémů zvládá cviky poslušnosti. Při výcviku se plně soustředí na svého pána, obvykle se nenechá příliš rozptylovat okolními psy nebo pachy. Lze uplatnit běžné metody, tak jako u všech plemen je nezbytná důslednost. Je naprosto nutné vyvarovat se hrubosti, nebotˇpudl mívá sklony k přecitlivělosti a extrémní submisivitě (podřízenosti). Snadněji než u některých tvrdších plemen se pak může cvičiteli stát, že se mu bude u nohy choulit ustrašený pes, vykonávající cviky mechanicky a bez jiskry, tak typické pro toto plemeno.


Kamarádi na sněhu...
...i ve vodě (trpasličí aprikotka Discovery Cassiepia a německý ovčák Zakynthos Sherak

Pudlové jsou vynikající společníci pro kondiční běh, pěší turistiku a velcí pudlové i pro cykloturistiku. Rovněž jezdce na koni může velký nebo střední pudl bez problémů provázet. Výhodou je, že pudlové nemají obvykle tendenci pronásledovat zvěř a jsou (samozřejmě za předpokladu dobré výchovy) i z koně nebo kola naprosto ovladatelní.

Pudlové milují pohyb....
...ale umí i lenošit...

Z předchozích řádek je dostatečně jasné, že pudl je ideálním psem pro lidi jako je on sám - vitální a sportovní. Rozhodně by bylo chybné se domnívat, že si vystačí sám, poskytneme-li mu např. možnost vyžití na zahradě. Pudl chce být neustále v kontaktu se "svými" páníčky, touží po komunikaci verbální i dotykové. Tázavým pohledem pátrá v obličeji člověka a dá se říci, že se snaží, aby mu neuniklo žádné hnutí jeho mysli. Nesmírně rád se mazlí a s oblibou spí v posteli, neboť fyzický dotek s člověkem má pro něj velký význam. Tyto vlastnosti dělají z pudla vynikajícího společníka, který je člověku stále nablízku a se kterým majitel nikdy nenudí.
Agility
Skoky, skoky, skoky...
velká aprikotka Golden Figli z Derže
velký bílý pudl
(foto z časopisu Svět psů)
a trpasličí aprikotka Cristine Aurea Lady Margaret
Přes nesporné klady nelze tvrdit, že pudl je ideálním psem pro každého. Usedlejší typy, které mají rády svůj klid, mohou být z jeho hyperaktivity unaveny a měly by dát přednost klidnějšímu a nezávislejšímu plemeni. Na druhé straně je pravda, že pudl je velmi tvárný. Stává se tak skvělým, něžným a zcela oddaným společníkem starších lidí. Pudlové patřící důchodcům jsou důkazem přizpůsobivosti plemene, obvykle jsou velmi klidní. Staří lidé by se však měli vyvarovat koupě pudla středního nabo velkého rázu, neboť tito psi pro ně budou s největší pravděpodobností vzhledem k síle a temperamentu hůře ovladatelní, nehledě na náročnou údržbu srsti. Pro člověka, který má zálibu v dominantních a samostatných plemenech, není pudl naprosto vhodný. U některých jedinců (zejména rázu toy a trpasličí) se můžeme setkat až s chorobnou, jakoby štěněčí závislostí na člověku. Střední a velcí pudlové bývají samostatnější, ale přesto je i pro ně "alfou i omegou" života rodina, ve které žijí. Majitelé pudlů se díky tomu nemusí téměř nikdy potýkat se sklony k toulavosti, neposlušností, dominantní agresivitou, štvaním zvěře a s dalšími nepříjemnými vlastnostmi, kterým tak často čelí lidé vlastnící basety, bígly, jezevčíky, setry, teriéry, knírače, kokršpaněly a jiná samostatná a na člověka méně upnutá plemena.
Pokud se týká soužití pudla se psy jiných ras, probíhá za předpokladu správné výchovy celé smečky obvykle bez problémů. Pudl se většinou ochotně podřizuje jedincům větších a dominantnějších plemen. Menší psy, než je on sám, se nesnaží terorizovat, pokud ho respektují. Ovšem je víc než pravděpodobné, že příslušníkům málo temperamentních plemen a plemen, která neoplývají smyslem pro humor, poleze ke hře stále naladěný pudl, lidově řečeno, pěkně "na nervy". Soužití s kočkami a jinými domácími mazlíčky, stejně jako s drůbeží, nečinívá problémy.


Kombinace pudl a německý ovčák se v rodinách objevuje překvapivě často. Někde převládají pudlové (chov. stanice Cassiepia) ...

...a někde zase ovčáci (chovatelská stanice Alfari Bohemia)
Aport
Ačkoli je pudl chován už víceméně jen jako společenské plemeno,láska k vodě
a aportu mu zůstala, jak dokazuje tato fenka stříbrného toye.
Drtivá většina pudlů zbožňuje dovádění ve sněhu
(trpasličí aprikotka Electra Cassiepia)
Pudlové obvykle nemívají sklony menší zvířata usmrcovat z loveckého pudu, spíše hrozí, že je při své hravosti "uválí". Správně vSprávně vedeným dětem je pudl bezvadným kamarádem a díky svému smyslu pro humor a permanentně dobrou náladu výborným společníkem. Přesto stejně jako žádné jiné plemeno není ani on živou hračkou a vzhledem k jeho senzitivitě nelze očekávat, že si od dětí nechá líbit nevhodné zacházení. Pudl je obvykle velmi zdrženlivý k cizím lidem, a tak není ve styku s neznámými dětmi tak spolehlivý jako například labrador a neměl by s nimi zůstávat bez dozoru. Černí pudlové bývají vyrovnanější v povaze, aprikoti mají častěji než jiné barevné rázy sklony k dominantní agresivitě a stříbrní k přecitlivělosti a bázlivosti. Pokud se týká velikostních rázů, střední a velcí pudlové obvykle méně štěkají a nejsou tak zdrženliví jako trpaslíci a toyové. (Tyto informace je nutné brát s rezervou, velmi záleží na dědičném založení jedince, správné socializaci štěněte a výchově psa.)
David a Goliáš
Trpasličí stříbrná fenka Alka Smoky Top při komunikaci se samičkou sphynx potkana Sugar
Hmotnostní rozdíl 45 kg není překážkou bezproblémového vztahusprávně vedeného rotvajlera a toy pudla
(rotvajler Chris z Křižanova)
V neposlední řadě je třeba upozornit na to, že pudl vyžaduje pravidelnou údržbu a odbornou úpravu srsti, která je naprosto nezbytná (má-li pes k dobře vypadat) a stojí majitele určitý čas a peníze. Náročnost údržby srsti je přímo úměrná kvalitě a velikosti jedince. Špičková výstavní zvířata mají extrémní hustotu srsti, jejíž úprava před výstavou zabere majiteli několik hodin (obvykle čtyři až šest). Obecně platí, že nejkvalitnější srst mívají pudlové černého a hnědého rázu, případně někteří aprikoti. Srst stříbrných pudlů bývá jemnější a řidší. Výstavní úprava pudla je jednou z nejsložitějších vůbec a začátečník ji nezvládne bez odborné pomoci. Ale i obyčejné domácí mazlíčky je nutné pravidelně česat a alespoň jednou za dva měsíce odborně ostříhat. Odměnou za věnovanou péči je majiteli pes, který naprosto postrádá typický psí pach a jehož srst díky své zvláštní struktuře v pravém slova smyslu nelíná (odumřelá srst zůstává v rouně a je ji nutno vyčesávat, jinak pes zplstnatí). Zaknocený, plstnatý či dohola ostříhaný pudl je smutnou vizitkou pohodlnosti.
Shrnutí:
Vlastnosti pudla: velmi temperamentní pes, permanentně dobře naladěný, s velkou fixací na majitele, od kterého vyžaduje zaměstnání (hru, výcvik, pohyb). Není-li mu umožněn úzký kontakt s člověkem, velmi trpí. Obvykle nedůvěřivý k cizím lidem, ale neagresivní. Velmi lehce cvičitelný, senzitivní, dobře se podřizuje autoritě, vrozený aportér. Většina pudlů nemá sklony pronásledovat zvěř ani usmrcovat menší zvířata. Dlouhověký, do pozdního věku hravý a vitální. Ideální pro turistiku, agility, tanec se psem, flyball a výcvik poslušnosti.
Efektní výstavní pes s krásnou srstí a úchvatným pohybem. Nevýhody plemene: u některých jedinců zejména toy a trpasličího rázu se vyskytuje nervozita, hysterie, sklony k štěkavosti, patologická závislost na majiteli (vybírat štěně z chovu, ve kterém se tyto dědičné vlastnosti nevyskytují). Nevybitý velký psychický i fyzický potenciál zanedbávaných zvířat se může projevit destrukční činností (platí zejména pro mladá zvířata středního a velkého rázu). Třebaže srst nelíná, její úprava a údržba vyžaduje čas a finanční prostředky.
Fotky: Pudl (foto, obrázky)Fotky: Pudl (foto, obrázky)Fotky: Pudl (foto, obrázky)Fotky: Pudl (foto, obrázky)Fotky: Pudl (foto, obrázky)

Německý ovčák+fotky

26. listopadu 2009 v 20:54 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Země původu: Německo
Využití: Všestranný pracovní, ovčácký a služební pes.
Klasifikace FCI: Skupina 1 - ovčácká, pastevecká a honácká plemena, sekce 1 - ovčáci se zkouškou z výkonu
Německý ovčák vlkošedý
Německý ovčák vlkošedý
Německý ovčák černý se znaky

Labradorský retrívr

26. listopadu 2009 v 20:38 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Labradorský retrívr je plemeno psů původem z New Foundlandu. Angličtí lovci ho přivezli do Velke Britaniea zde labradory také vyšlechtili. Patří mezi skupinu retrívrů.
Země původu:
Velka Britanie
Klasifikace FCI
  • Skupina 8: Retrívři, slídiči a vodní psi
  • Sekce 1: přinašeči
Zbarvení:
  • jednotně černá, čokoládově hnědá nebo žlutá (světle smetanová až liščí červeň)
Výška:psi: 56-57 cm, feny: 54-56 cm
Váha:25 - 35 kg
LABRADORLabradorský retrívr.Labrador Retriever puppies for sale, Labrador Retriever breed informationlab_pup_with_bandanaImage:Golden Labrador Toby 2007.jpg

Papilon+fotka

26. listopadu 2009 v 20:37 | Ewuléé |  Informace o plemeni...

Papilon (Papillon)
Papilon
je čilá a temperamentní osobnost, s pyšným a půvabným držením těla. Je
velice nenáročný a dobře přizpůsobený k dlouhým procházkám. Papilon je
veselý a oddaný přítel a neskonale milý společník.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Papillon, Continental Toy Spaniel; čes.: Papilon
PŮVOD:
Původ
papillonů je do současnosti zcela nejasný. Jedna verze říká, že
papiloni jsou vlastně epanioezi z Belgie, oblíbenci královského dvora.
Ale v druhém tvrzení se říká, že má původ v trpasliším španělu, kterého
známe již z 16.století ze Španělska. Avšak dlouhá bohatá srst spíše
poukazuje na krev severního špice. Papilonu jsou svým původem nejblíže
falenům. V 17.století bylo toto plemen neobyčejně populární ve Francii
a mnozí známí umělci, jako např. Rubens nebo Van Goge jej zvěčňovali na
svých plátnech. Papilloni byli také velkými oblíbenci Marie Antoanety a
markýzy De Pompadúr. Tito psi jsou taktéž nádhernými lovci krys.
Plemeno bylo uznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Papilon je plemenem malých společenských psů.
Papilon
je půvabný a elegantní pejsek, harmonické postavy s jemnou kostrou a
dlouhou srstí. Jeho tělo je o něco delší, než jeho výška v kohoutku.
Hlavu má poněkud lehčí, avšak k tělu úměrnou. Nos má malý, černý a
okrouhlý, na konci poněkud zploštělý. Čenich je kratší, než lebka,
jemný, špičatý a po stranách ne příliš vydutý, nesmí směřovat nahoru,
nosní hřbet je rovný. Rty jsou silně zabarvené, tenké a těsné. Oči má
dosti velké, poněkud nízko posazené, nevyčnívají, jsou dobře otevřené a
ve tvaru velké mandle. Jsou tmavě zbarvené a velmi výrazné.
Charakteristickou zvláštností jsou nádherné uši, podobné na křídlům
Babočky, jsou vcelku jemné, avšak pevné, posazeny dosti daleko od sebe,
takže odhalují mírně kulatou lebku.
Papilon je variantou Kontinentálního Toy španěla s rovnýma ušima:
Uši
má postavené vysoko, boltce jsou dobře otevřené, otočené do strany.
Vnitřní okraj boltce tvoří vzhledem k horizontále úhel 45 stupňů, v
žádném případě nesmí směřovat (jako např. uši Špice) vzhůru. Vnitřek
boltce je pokrytý jemnými a zvlněnými chloupky. Nejdelší chlupy okraj
ucha mírně přesahují, vnější část je naopak pokrytá dlouhou srstí
zformovanou do proužků, které okraj ucha značně přesahují. Krk je mírně
delší, v týlu poněkud klenutý. Hruď má širokou, značně sníženou, obvod
hrudi mezi dvěma posledními žebry musí být přibližně rovná jeho výšce v
kohoutku. Žebra jsou zřetelně klenutá, břicho mírně vypracované. Ocas
je posazený vysoko, dosti dlouhý, porostlý dlouhou hustou srstí, je
zatočený do krásného chocholu. Když je pes v akci, ocas je nesený
zvýšeně podél linie zad, nikdy není zatočený nebo položený přes záda.
Nohy jsou rovné, pevné, avšak jemné. Papilon má chůzi pyšnou,
uvolněnou, lehkou a vkusnou.
VÝŠKA:
Papilon má v kohoutku kolem 28 cm.
VÁHA:
Papilon je dělen do 2 hmotnostních kategorií:
1.)méně, než 2,5 kg, a to jak pro psy, tak i pro feny.
2,)od 2,5 do 4,5 kg pro psy a od 2,5 do 5 kg pro feny.
Minimální hmotnost je 1,5 kg.
SRST:
Papilon
má srst bez podsrstí, je hojná a bohatá, lesklá a zvlněná, ne však
kadeřavá ani příliš měkká, je však odolná proti doteku, s hedvábným
odleskem. Někteří psi v dobré kondici mají srst na kohoutku dlouhou 7,5
cm a na ocase proužky dlouhé 15 cm. Na nohách jsou povinné "závěsy".
Přiznané jsou všechna zbarvení na bílém základě, na těle a nohách musí
bílá barva znatelně dominovat. Ve všech barevných variantách však musí
být rty, oční víčka a především nos pigmentem zbarveny.
CHARAKTER:
Papilon
je čilá a temperamentní osobnost, s pyšným a půvabným držením těla, s
lehkou a elegantní chůzí. Je velice nenáročný, přizpůsobený k dlouhým
procházkám, výborně snáší jakékoliv počasí.
Papilon je velice
oddaný, miluje všechny členy rodiny a velice dobře se cítí ve
společnosti dětí. Je to oddaný přítel a neskonale milý společník.
PÉČE:
Papilon
má srst jen nenáročnou na péči. Nevytváří chuchvalce ani zámotky.
Alespoň jednou týdně ji kartáčujte a nezapomínejte pravidelně
odstraňovat chloupky z oušek.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Papilon se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 9 - Kontinentální Toy španělé.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
PAP
ČÍSLO STANDARDU:
77/ 06. 04. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
17. 09. 1990
zdroj: www.viky-pejsek.blog.cz

Alajšský malamut

26. listopadu 2009 v 20:35 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
Originální název plemene : Alaskan Malamute

Země původu : USA

Doba vzniku : Starověk

Původní využití : Saňový pes, lovec

Využití dnes : Společník, saňový pes, společník pro sporty

Průměrná délka života : 12 let

Hmotnost : Pes 39 - 40 kg Fena 29 - 30 kg

Výška : Pes 63,5 cm Fena 58,4 cm
Historie
Aljašský malamut patří mezi severské psy, kteří se podle použití dělí na tři základní skupiny - saňové psy, severské lovecké psy a psy pastevecké a ovčácké. Aljašský malamut je jedním z nejznámějších saňových psů. Jeho původním domovem je severozápadní Aljaška, kde byl chován tamními původními obyvateli Mahlemuty, kteří tyto psy využívali k lovu a k tahání nákladů. Do saní byli zapřaháni psi ve dvou za sebou, přičemž vůdčí pes běžel sám v čele spřežení. Mahlemuti se, na rozdíl od jiných eskymáckých osadníků, starali o své psy dobře, protože věděli, že bez by nemohli přežít. Psi, kteří byli využíváni k chovu museli splňovat velmi přísné podmínky, a tak se mohlo vyvinout plemeno s charakteristickými rysy vzhledu i povahy. Konec 19. století a s ním příchod bílých osadníků a nástup zlaté horečky na Aljašce znamenal pro toto plemeno počátek zániku. Zlatokopové totiž našli velkou zálibu v závodech psích spřežení, a místní psi byli pro tuto zábavu příliš pomalí. K závodům byl více využíván rychlejší sibiřský husky a začalo také křížení různých plemen saňových psů. Zájem o aljašského malamuta upadl. Příznivci tohoto plemene jej však nenechali zaniknout úplně, ve 30. letech 20. století vyhledali původní psy a začali s čistokrevným chovem. Dnes je v Kanadě i USA aljašský malamut velmi oblíbeným rodinným společníkem, a oblibu si získal i v mnoha dalších zemích.
Typy
Toto plemeno se nevyskytuje v žádných dalších varietách.
Všeobecný vzhled
Aljašský malamut je velký, silný a mohutně stavěný pes. Hlava je široká a hluboká, elegantního vzhledu. Oči jsou posazené šikmo, jsou středně velké, mandlového tvaru a mají hnědou barvu. Nos, okraje pysků a okraje očních víček jsou vždy černé, pouze u červených psů jsou hnědé. Přípustné je také světlejší žíhání čenichu. Uši jsou středně velké a mají trojúhelníkový tvar s mírně zaoblenými špičkami. Pokud jsou vztyčené, ukazují mírně vpřed, při práci bývají někdy složeny k lebce. Tělo je kompaktní, ne příliš krátké, s dobře vyvinutým hrudníkem, rovným, k zádi mírně klesajícím hřbetem a pevnými, dobře osvalenými bedry. Ocas je nasazen v linii páteře, je dobře osrstěn a je nesen nad hřbetem, ne však zatočený.
Srst a barva srsti
Srst se skládá ze silné krycí srsti, která nesmí být dlouhá ani měkká a husté, mastné a vlnité podsady. Na bocích je srst krátká až středně krátká, delší je na krku, plecích, zadní straně zádi a na zadní straně stehen a ocasu. V období letních měsíců je srst obvykle kratší a méně hustá. Aljašský malamut se vyskytuje v různých odstínech šedé, od světle šedé, přes střední šedou až po černou, v barvě sobolí a jejích odstínech až po červenou. Na okrajových částech těla jsou přípustné barevné kombinace. Na spodní straně těla, částech končetin, tlapách a obličeji převažuje barva bílá. Na přední straně hlavy je lysina, přípustný je límec nebo skvrny na šíji.
Povaha
Aljašský malamut je společenský, laskavý a přátelský pes. Je také velmi hravý, i když v dospělosti se chová důstojně. Dokáže být také poměrně tvrdohlavý.
Společenská charakteristika
Svému pánovi i rodině je bezmezně oddaný, není to pes jednoho pána. Je přátelský a vyhledává častý kontakt s lidmi. Přátelsky se většinou chová i k cizím lidem. Od mládí je vhodné jej navykat na společnost jiných zvířat a dalších psů. Ve vztahu k cizím psům však někdy mohou nastat potíže, protože dominantní pes může rád vyvolávat rvačky.
Vztah k dětem
Pro svou přátelskou povahu je malamut ideálním společníkem dětí. K jejich divočejším hrám bývá trpělivý a tolerantní. Je však potřeba si uvědomit, že je to velký, silný pes, a malé děti by s ním neměly zůstávat samy.
Výchova
U tohoto psa je důležitá včasná a důsledná výchova. Obzvlášť důležité je včas určit ve "smečce" hierarchii, pes musí pochopit, že pánem jste vy. Výcvik vyžaduje zkušeného chovatele, který dokáže odhadnout povahu psa a zvolit podle ní nejlepší výcvikovou metodu. Aljašský malamut není vhodný pro náročnější služební výcvik, měl by však zvládnout základní výcvik poslušnosti. Výcvik pro práci v zápřahu zvládnutí základních prvků poslušnosti vyžaduje, ale je vhodné jej se psem začít až ve věku okolo 12-ti měsíců, kdy je dokončen fyzický vývoj.
Držení
Aljašský malamut je pes velmi společenský, ale má rád svobodu a rád pobývá na čerstvém vzduchu. Je pro něj vhodné celoroční ubytování venku, potřebuje však častý kontakt s lidmi. Ideální je umožnit mu volný přístup do domu při ubytování venku. Kotec nemusí být zateplený, ale musí psa dobře ochránit před větrem a deštěm. Tento pes je velmi rád, pokud je chován ve smečce s dalšími psy. Za určitých podmínek lze psa ubytovat i v bytě. Zde vyhledává v teplém počasí chladná místa, pokud je však chladno, nepohrdne ani měkkými polštáři. Mějte na paměti, že v domě, kde je tento pes ubytován, by nemělo být horko, protože malamut nesnáší suchý vzduch. Nikdy také nenechávejte psa v uzamčené místnosti bez možnosti výběhu, pokud je horké počasí.
Pracovní využití
Toto plemeno má pouze sportovní využití. Nejpřirozenější je pro něj práce v zápřahu. Protože spíše než rychlostí vyniká vytrvalostí, jsou pro něj vhodné především závody na dlouhé tratě.
Pohyb
Aljašský malamut potřebuje velmi mnoho pohybu, nejlépe v přirozeném prostředí. Majitel tohoto psa musí být sportovně založený a fyzicky zdatný. Je výborným společníkem při jízdě na kole nebo při joggingu a rád plave.
Péče
Srst aljašského malamuta je potřeba pravidelně důkladně pročesávat. Mimo období línání postačí důkladné vykartáčování jedenkrát do týdne, v období línání je však nutné denně. Při běžném ušpinění, např. blátem, není potřeba psa koupat, postačí vykartáčování. V případě potřeby psa vykoupejte a použijte kvalitní šampon pro psy podle druhu srsti. Srst se nestříhá ani netrimuje, pouze stříháním odstraňujte přerostlé chlupy mezi polštářky na tlapkách. Samozřejmostí je udržovat drápky ve správné délce, pravidelně kontrolovat stav tlapek, čistotu uší a zdraví zubů. Na světlé srsti v okolí očí se můžou vytvářet tmavé stopy po slzách, věnujte proto pozornost také očím. Pokud se již stopy vytvoří, lze je odstranit speciálními přípravky. Na péči o tělo navykejte psa již od mládí, vyplatí se to později nejen na výstavách, ale i při návštěvě veterinárního lékaře.
Využití ke hlídání
Pro roli hlídače se toto plemeno příliš nehodí. Není přirozeně ostrý, vůči lidem je absolutně neagresivní a málo štěká.
Vhodné sporty
Mushing, canicross, skijöring, bikejöring, pulka, weight pooling
Nejčastější onemocnění
Dysplazie kyčelního kloubu, chondrodysplazie, progresivní atrofie sítnice, torze žaludku
Zvláštnosti plemene
Mnoho lidí si plete aljašského malamuta se sibiřským husky. Aljašský malamut je větší a těžší, sibiřského husky lze také rozpoznat podle modrých očí. Aljašský malamut je vhodný k tahání těžkých saní, zatímco rychlejší sibiřský husky se hodí pro náklady lehké.
Příprava na výstavu
Aby pes na výstavě uspěl, musí do výstavního kruhu vstoupit ve vrcholné kondici, s výborným chováním a čistou, upravenou srstí. Výstavního psa naučte již v ranném věku stát ve výstavním postoji, chůzi na vodítku u levé nohy bez tahání a také jej navykněte na doteky cizí osoby, protože rozhodčí posuzuje psa nejen pohledem, ale také pohmatem, kontroluje zuby a psům varlata. Několik dní před výstavou můžete psa vykoupat. Prvním krokem bude důkladné rozčesání srsti, potom psa namočte a naneste šampon. Pro aljašského malamuta je možné použít šampon pro bílé psy, který tmavé chlupy neodbarví, ale bílým dodá lesku. Šampon nenanášejte na srst koncentrovaný, nejprve jej rozmíchejte s vodou. Koupání je dobrá příležitost ke kontrole kůže psa. Po důkladném smytí šamponu naneste na srst balzám, a nechte jej několik minut působit, poté opět důkladně opláchněte. Psa vytřete a sušte fénem za současného pročesávání srsti ve směru růstu. Pokud je teplé počasí, můžete jít s mokrým psem na procházku do míst, kde se nemůže ušpinit. Před vstupem do výstavního kruhu můžete psa ještě upravit suchým šamponem, pokud je na nějakém místě srst znečištěna a je dobré jej přečesat.
Výživa štěněte
Když si štěně odebíráte od chovatele, informujte se o tom, čím bylo dosud krmeno, a tuto stravu nějaký čas neobměňujte. Změna v krmivu by měla být vždy postupná. Vyberte kvalitní kompletní suché krmivo určené štěňatům velkých plemen, které obsahuje všechny živiny důležité pro správný vývoj kostry a svalstva. Protože jsou všechny prvky obsaženy ve správném poměru, nepřidávejte již k tomuto krmivu žádné vitamínové ani minerální doplňky, abyste nenarušili jejich rovnováhu.
Výživa dospělého psa
Strava by měla být vybrána podle aktivit a živinových potřeb konkrétního psa. Strava aktivně pracujícího malamuta by měla být bohatá na tuky (20%) a proteiny (30%). Psům, pracujícím v zápřahu hrozí odvodnění organismu, proto je potřeba jim zajistit stálý přístup k čisté, čerstvé vodě. Krmivo může být také podáváno přelité vodou.
Výživa starého psa
Starší pes, který již není tolik pohybově aktivní a není již pro práci v zápřahu využíván má již nižší energetické nároky. Je proto potřeba postupně přejít na krmivo s nižším obsahem tuků a proteinů, s vyšším obsahem minerálních látek. Na trhu je dostatek krmiv určených psím seniorům, jejichž složení odpovídá.
Dovětek pro budoucí majitele
Předpokladem pro pořízení aljašského malamuta by měl být dostatek času, fyzická zdatnost a sportovní duch budoucího majitele. Zvažte také pečlivě vaše možnosti ubytování psa a nepořizujte si jej jen proto, že se vám líbí.

pejsek88.blog.cz
hulovaeva-pejsci.blog.cz

Karelský medvědí pes+foto

26. listopadu 2009 v 20:33 | Ewuléé |  Informace o plemeni...

Karelský medvědí pes

Historie:
Za přímého předka tohoto plemene se považuje Zyrianský pes. Původní prapředek karelského medvědího psa pochází z Karélie, kde byli tito psi využíváni k lovu zvěře. V roce 1936 započalo šlechtění s cílem vytvořit robustního psa, který by vyštěkával velkou zvěř. První standard byl vyhotoven v roce 1946 a v současnosti je tento pes ve Finsku poměrně rozšířen.
Vzhled:
Karelský medvědí pes je středně velký. Má robustní a silné tělo se vztyčenýma ušima. Ocas tohoto psa je dlouhý, chlupatý a zatočený dokola. Pes se dorůstá ideálně 54 - 60 cm a váží
25 - 28 kg. Fena měří v kohoutku 49 - 55 cm a její hmotnost je 17 - 20 kg. Srst karelského medvědího psa je hrubá a rovná. Delší než jinde je srst na krku, hřbetu a horní straně stehen. Zbarvení je černé s hnědým nebo matným nádechem. Jasně bíle označené značky a skvrny jsou na hlavě, krku, hrudi, tlapách a na konečku ocasu.
Povaha a využití:
Tento pes je nadšený lovec, který při lovu spolupracuje a štěkáním označuje pozici zvěře. Díky ostrým smyslům, hlavně čichu, je vhodný pro hony na velkou zvěř. Karelský medvědí pes je odvážný a vytrvalý pes s dobrým orientačním smyslem. Dnes se chová jako společník i jako pes lovecký.
Péče:
Pro chov tohoto psa je důležité, aby mu majitel zajistil obzvlášť velký životní prostor. Jde o čistě pracovní plemeno, které nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Karelský medvědí pes se dožívá průměrně 10 - 12 let.
Karelský medvědí pes

Americko-kanadský bílí ovčák+fotky

26. listopadu 2009 v 20:32 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
  • Původ Německo, výška 55 až 65 cm, zbarvení bílé.
  • Tento atraktivní pes je vlastně německým ovčákem, ač jiného zbarvení, než je v dnešní době obvyklé. Dědičnost bílé barvy byly na počátku čistokrevného chovu německých ovčáků velmi rozšířená. Na počátku 20. století se těšil bílý ovčák velké popularitě, bohužel po 2. světové válce začal být pro svou barvu zcela odmítán.
  • Tento krásný, inteligentní a silný pes má mírně klenutou hlavu, vztyčené uši, zcela rovný hřbet, silné osvalené končetiny. Oko je hnědé, žádoucí je tmavý pigment nosu a polštářků tlap. Srst je krátká, tvrdá.
  • Rozhodně si zaslouží pozornost pro svou dobrou cvičitelnost, učenlivost a všestranné použití. Je využíván jako pes služební, strážný, lavinový, vodič nevidomých a hledač drog. Hodí se pro každého, kdo chce nejen společníka, ale i pracovně využitelného psa. Je nutno mu dopřát větší množství pohybové aktivity. Hodí se pro zkušenější majitele. Jeho nároky na péči o srst jsou minimální, vzhledem k její kvalitě může být celoročně ustájen venku.
zdroj:www.mkvl.blog.cz

Pyrenejský ovčák

26. listopadu 2009 v 20:31 | Ewuléé |  Informace o plemeni...
  • Původ Francie, velikost 39 až 49 cm, zbarvení rezavé, šedé, strakaté.
  • Tento menší pracovní pes má souměrnou hlavu s neznatelným stopem, tmavě hnědé, někdy světlé či různobarevné oči, uši dosti krátké, vzpřímené či z jedné třetiny klopené, hřbet pevný, záď poněkud skosená, ocas níže nasazený, špička mírně zahnutá, občas se vyskytuje vrozená bezocasost, končetiny suché a šlachovité. Srst je dlouhá či polodlouhá, hustá, rovná či mírně zvlněná. Vyskytuje se ve dvou rázech, s dlouhou a krátkou srstí v obličeji.
  • Pyrenejský ovčák byl celá léta tak trochu opomíjeným plemenem. Plnil poctivě svou funkci pasteveckého psa, pomocníka při hnaní a usměrňování stád. Jeho původ také najdeme v Pyrenejích, kde se vyvinul zřejmě izolací z původních starých pasteveckých psů. Za 1. světové války byl nejpoužívanějším plemenem ve francouzské armádě.
Je to velmi temperamentní psík plný energie, vitality, bystrý a pohyblivý. Je velmi vzrušivý, stále pozorný a ostražitý, k cizím nedůvěřivý. Rodině je příjemným společníkem za předpokladu, že je dobře vychovaný a ovladatelný a že mu jeho pán dopřeje hodně pohybu či sportovního vyžití. Pyrenejský ovčák s krátkou srstí má trochu méně temperamentu než jeho bratr. O jejich srst je třeba pečovat běžným česáním.
zdroj:
www.mkvl.blog.cz
pejsek88.blog.cz

Kdo chce být mé SB tak ať mi napíše do Komentářů

26. listopadu 2009 v 19:59 | Ewuléé
Ahojky

Chceš být mé SB??
Jestli ano přečti si podmínky a napiš do komentářů vše podle pokynů.


Podmínky-
  • Psát mi komentáře
  • Chodit namůj blog
  • Účastnit se soutěží na mém blogu

Jak se přihlásit-
Do komentářů napiš-
  • Přezdívkku
  • Blog
  • Jakou fotku chceš na dáreček


Děkuji za každé SBéčko,každé dostane malý dáreček..=D

Argentinská doga+fotky

26. listopadu 2009 v 19:33 | Ewuléé |  Informace o plemeni...

Argentinská doga

Historie
Toto plemeno pochází z provincie Cordoba, která se nachází v centrální oblasti republiky Argentina. Zakladatelem této rasy je Dr. Antonio Nores Martinez. V roce 1928 sestavil tento muž ve standardu základní charakteristiky plemene, které nazval "argentinská doga". Zpočátku považovali všichni toto plemeno za bojové, ale Dr. Nores Martines používal argentinskou dogu na svých lovech na velkou zvěř, proto se stal během krátké doby tento pes vynikajícím psem na velkou zvěř. Během dalších let se stalo toto plemeno všestranným společenským psem, věrným a nepodplatitelným obráncem svého pána. V roce 1964 byla argentinská doga uznána jako samostatné plemeno argentinským kynologickým svazem a v roce 1973 bylo plemeno uznáno mezinárodní kynologickou federací FCI jako první a jediné argentinské plemeno.
Vzhled
Argentinská doga je normální pes molosského typu středních proporcí. Její vzhled je harmonický a plný síly. Obrysy mohutného osvalení jsou zdůrazněny pružnou, pevnou kůží, která pevně přiléhá k tělu. Tento pes má velmi rychlé reakce a v jeho pohybu se neustále projevuje radost. Pes dorůstá 62 až 68 cm v kohoutku a fena má kohoutkovou výšku 60 až 65 cm. Hmotnost argentinské dogy standard FCI neuvádí, ale pohybuje se od 40 do 60 kg. Srst tohoto plemene je krátká, hladká a na omak měkká. Podle klimatických podmínek se liší hustota srsti. V tropických podmínkách je osrstění řidší a v chladném podnebí je srst hustší a silnější. Barva srsti je čistě bílá. Kolem oka je barevná skvrna. Tato tmavá skvrna nesmí přesahovat 10% celkové plochy hlavy.
Využití a povaha
Toto plemeno je veselé, nenáročné a přátelské. Povaha argentinské dogy je příjemná a láskyplná. Její fyzické schopnosti z ní činí opravdového atleta. Zástupce této rasy málo štěká a je si dobře vědom své síly. Tento pes je vyhlášený jako dokonalý pes pro ochranu a strážní službu. Argentinská doga je velmi inteligentní a je nutné ji důsledně vychovat.
Péče
Argentinská doga nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
http://www.allpet.cz/images/sklady/argentinska_doga_dogo_argentino_001_0.jpghttp://www.cz-pes.cz/atlas/dogo-argentino/dogo-argentino-02.jpg




Zdroj:pejsek88.blog.cz