close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Informace o plemeni...

Zlatý retrívr+fotenky 1

26. listopadu 2009 v 21:08 | Ewuléé

Anglický kokršpaněl

26. listopadu 2009 v 21:05 | Ewuléé
  • Původ Anglie, velikost 37 až 40 cm, zbarvení jakékoli, u jednobarevných nejsou přípustné bílé znaky s výjimkou skvrny na hrudi.
  • Tento krásný pes s téměř lidským výrazem má hlavu čistých linií, hnědé oko, nízko nasazené dlouhé uši pokryté dlouhou hedbávnou srstí, kompaktní vázaný trup s rovnými končetinami. Srst je hladká, hedvábná, nikoli kudrnatá.
  • Patří mezi nejstarší anglická lovecká plemena. Historii španělů můžeme vysledovat až do 14. století. Je ve své domovině nejoblíbenější rasou a stejně tak si získal nesmírné množství příznivců po celém světě, a to jak pro svůj líbivý vzhled, tak i pro své pracovní vlastnosti.
  • Kokršpaněl je pravý lovecký slídič s velmi cennými vlastnostmi, z nichž zejména vyniká ochota ke stopování, hlasité nahánění, výborný nos a ochota k přinášení a práci ve vodě. Je velmi učenlivý, dobře ovladatelný, hravý, k domácím lidem velmi přítulný, k cizím někdy nedůvěřivý. Musí být důsledně vychováván, neboť má v sobě značný temperament a živost. Pro své vlastnosti, všestranné schopnosti a velikost je oblíbeným zvláště u městských myslivců, ale mnohem častěji jej najdeme jako psa společenského. Hodí se lépe pro majitele, kteří mu mohou dopřát dostatek pohybu a procházek. Může být držen venku i v bytě. Nutná je pravidelná péče o srst a uši, které mají jako u ostatních plemen se zavěšenýma ušima sklon k častějším zánětům zvukovodu.
zdroj: www.mkvl.blog.cz a jiné weby

Bernský salašnický pes+fotky

26. listopadu 2009 v 21:03 | Ewuléé
  • Původ Švýcarsko, velikost 58 až 70 cm, zbarvení - základní je sytě černé s červenohnědými znaky na lících, nad očima, na končetinách a na hrudi. Na hlavě je bílá symetrická lysina, bílý je i límec na krku, žádoucí jsou bílé tlapy a špička ocasu.
  • Tento působivý, krásně zbarvený pes má silnou hlavu s výrazným stopem, vysoko nasazené, spadající trojúhelníkovité uši, kompaktní trup s pevným a rovným hřbetem, výše neseným ocasem, rovnými silnými končetinami. Srst je dlouhá a mírně zvlněná.
  • Přesné popisy tohoto mimořádně působivého psa pocházejí z první poloviny 19. století, kdy v horských oblastech své domoviny vykonával několik funkcí najednou. Byl skvělým hlídačem usedlostí, výborným pomocníkem pastevců i tažným psem drobných živnostníků.
  • Bernský salašnický pes je přizpůsobivý, přátelský a vyrovnaný pes, rozvážný, ale i veselý, Ovšem má i své sebevědomí a je stále spolehlivým hlídačem a ochráncem. Rád pracuje, sportuje, tahá, pánovi a rodině je oddaným společníkem. Hodí se pro majitele, kteří mají podmínky pro velkého a silného psa, který je zároveň i inteligentním a přítulným kamarádem. Svědčí mu celoroční pobyt venku. Jeho srst je třeba udržovat pročesáváním stříháním se neupravuje.
zdroj: www.mkvl.blog.cz a jiné weby

jork terier

26. listopadu 2009 v 20:58 | Ewuléé
Jorkšírský teriér je velice kompaktní pes.Je velice oddán svému majiteli a vyniká především pevným zdravím.Je veselým i společenským psem.Nádherně se chová ke všem členům rodiny ale i k ostatním domácím zvířatům.Výška se pohybuje okolo cm a váha okolo 3 kg,může být ale i menší.Srst vyžaduje pravidelnou péči.Jeho zbarvení je trochu komplikovanější.Štěňata jsou po narození zcela černá.Jorkšírský teriér má na hlavě jemně zlatavou a dlouhou srst.Zvláště dlouhá srst je na čumáku a okolo uší.Zřetelně rozdělené je rozdělení barev.Na hlavě je pouze zlatavě pálená,na krku a těle tmavá,modravě ocelová.Ocas je pokryt srstí tmavšího odstínu než je tělo.Co se týče povahy,je živý,inteligentní a někdy troufalý,milý a ostražitý.Vždy ohlásí cizínávštěvu.Nejčastěji se chová doma a srst potřebuje každodenní péči.
Jorkšírský teriér






Pudl

26. listopadu 2009 v 20:56 | Ewuléé
O pudlovi lze bez nadsázky konstatovat, že jako plemeno dokonale "klame tělem". Střihy a složitá finální úprava srsti na výstavách z něj dělají luxusního, velmi nápadného psa. Na diváky z řad laiků pak často působí dojmem nesportovního "gaučáka". Jen ti, kdo měli možnost toto temperamentní plemeno poznat osobně, vědí, že pod pěstěnou srstí se skrývá pružné tělo atleta a pod nalakovaným "topknotem" bystrý mozek.
Původem je pudl lovecký pes, který byl používán jako aportér z vody. Název plemene je odvozen z německého pudeln (máchat se ve vodě) či Pfudel (kaluž) a francouzský název Caniche pochází ze slova Canard (kachna). Dodneška dělá pudl svému jménu čest a většina jeho příslušníků nejen vášnivě aportuje, ale miluje k pramalé radosti majitelů i brouzdání ve vodě a blátě.

Střední bílá fena Constance Kamyr
na výstavě ...

... a o týden později .
Podíváme-li se na stavbu těla pudla, vidíme, že je předurčen pro pohyb. Dlouhé nohy s dobrým úhlením a krátký pevný hřbet mu umožňují vytrvalý klus i velikou obratnost při skocích. Dlouhé čenichové partii bez deformací vděčí pudl za to, že ani v největších vedrech nemá potíže s dýcháním jako krátkolebá plemena. Dlouhá srst dobře izoluje nejen před chladem, ale i před slunečními paprsky. Díky těmto skutečnostem je pudl prakticky neúnavný a je ideálním společníkem pro pěší turistiku. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že pětadvacetikilometrové horské pochody (víc jsme nezkoušeli kvůli sobě, nikoli psům) nečiní zdravému, byť i netrénovanému zvířeti nejmenší obtíže. (Bez nadsázky mohu konstatovat, že se nám nesčíslněkrát podařilo unavit našeho německého ovčáka, ale ani jedenkrát žádného z pudlů). Stavbě těla bez extrémů a poměrně dobrému zdraví plemene vděčí pudl i za svou dlouhověkost (12 - 18 let).

Pudlové patří mezi dlouhověká plemena
a často se dožívají vysokého věku
ve vynikající kondici (trpasličí stříbrná fena Alka Smoky Top ve věku 13ti let)...
... a stále překrásný patnáctiletý pes (střední bílý Foibós Arcanus Iliria)
Celkově nejlepšímu zdraví se těší velcí pudlové, kteří všeobecně patří mezi nejzdravější a velmi dlouhověká velká plemena. Ovšem ani pudlovi se nevyhýbají některé dědičné zdravotní problémy - především toyové a trpaslíci mohou trpět luxací čéšky či progresivní atrofií sítnice oka. V současné době musí veškerá zvířata před zařazením do chovu absolvovat vyšetření na tyto dědičné choroby a v případě pozitivního nálezu jsou vyřazena. To je další dobrý důvod, proč nekupovat pudla z pochybných zdrojů, tzv. "bezpapíráka". U všech pudlů, tak jako i u jiných plemen s převislými boltci, je třeba věnovat zvláštní péči hygieně ucha, někteří jedinci trpí na zánět zvukovodu. Rovněž je nutné pečovat o chrup, zejména malé velikostní rázy často postihuje zubní kámen.
Inteligence pudla je všeobecně známa. Při pokusech prováděných etologem Stanley Corenem se umístil na druhém místě ze 79 testovaných plemen (zvítězila border kolie a na třetím místě se umístil německý ovčák).Velmi často je používán v cirkusech a varieté, protože se nejen rychle učí, ale spolupracuje s člověkem s obrovským nadšením. Cvičit pudla je radost, díky své fixaci na pána a živému temperamentu je výcvik snadný a postupuje velmi rychle. Vzhledem k povaze jsou pro náročnější výcvik nejvhodnější pudlové černé barvy a středního nebo velkého rázu.


Střední hnědá fena Fazi Ave Eiram předvádí ukázkový aport...
...a tatáž fenečka v roztomilé roli obranáře
Pudl je psychicky i fyzicky velmi aktivní plemeno a vítá každou činnost, kterou mu majitel nabídne. Dokáže neúnavně aportovat, je velmi vhodný na agility a bez problémů zvládá cviky poslušnosti. Při výcviku se plně soustředí na svého pána, obvykle se nenechá příliš rozptylovat okolními psy nebo pachy. Lze uplatnit běžné metody, tak jako u všech plemen je nezbytná důslednost. Je naprosto nutné vyvarovat se hrubosti, nebotˇpudl mívá sklony k přecitlivělosti a extrémní submisivitě (podřízenosti). Snadněji než u některých tvrdších plemen se pak může cvičiteli stát, že se mu bude u nohy choulit ustrašený pes, vykonávající cviky mechanicky a bez jiskry, tak typické pro toto plemeno.


Kamarádi na sněhu...
...i ve vodě (trpasličí aprikotka Discovery Cassiepia a německý ovčák Zakynthos Sherak

Pudlové jsou vynikající společníci pro kondiční běh, pěší turistiku a velcí pudlové i pro cykloturistiku. Rovněž jezdce na koni může velký nebo střední pudl bez problémů provázet. Výhodou je, že pudlové nemají obvykle tendenci pronásledovat zvěř a jsou (samozřejmě za předpokladu dobré výchovy) i z koně nebo kola naprosto ovladatelní.

Pudlové milují pohyb....
...ale umí i lenošit...

Z předchozích řádek je dostatečně jasné, že pudl je ideálním psem pro lidi jako je on sám - vitální a sportovní. Rozhodně by bylo chybné se domnívat, že si vystačí sám, poskytneme-li mu např. možnost vyžití na zahradě. Pudl chce být neustále v kontaktu se "svými" páníčky, touží po komunikaci verbální i dotykové. Tázavým pohledem pátrá v obličeji člověka a dá se říci, že se snaží, aby mu neuniklo žádné hnutí jeho mysli. Nesmírně rád se mazlí a s oblibou spí v posteli, neboť fyzický dotek s člověkem má pro něj velký význam. Tyto vlastnosti dělají z pudla vynikajícího společníka, který je člověku stále nablízku a se kterým majitel nikdy nenudí.
Agility
Skoky, skoky, skoky...
velká aprikotka Golden Figli z Derže
velký bílý pudl
(foto z časopisu Svět psů)
a trpasličí aprikotka Cristine Aurea Lady Margaret
Přes nesporné klady nelze tvrdit, že pudl je ideálním psem pro každého. Usedlejší typy, které mají rády svůj klid, mohou být z jeho hyperaktivity unaveny a měly by dát přednost klidnějšímu a nezávislejšímu plemeni. Na druhé straně je pravda, že pudl je velmi tvárný. Stává se tak skvělým, něžným a zcela oddaným společníkem starších lidí. Pudlové patřící důchodcům jsou důkazem přizpůsobivosti plemene, obvykle jsou velmi klidní. Staří lidé by se však měli vyvarovat koupě pudla středního nabo velkého rázu, neboť tito psi pro ně budou s největší pravděpodobností vzhledem k síle a temperamentu hůře ovladatelní, nehledě na náročnou údržbu srsti. Pro člověka, který má zálibu v dominantních a samostatných plemenech, není pudl naprosto vhodný. U některých jedinců (zejména rázu toy a trpasličí) se můžeme setkat až s chorobnou, jakoby štěněčí závislostí na člověku. Střední a velcí pudlové bývají samostatnější, ale přesto je i pro ně "alfou i omegou" života rodina, ve které žijí. Majitelé pudlů se díky tomu nemusí téměř nikdy potýkat se sklony k toulavosti, neposlušností, dominantní agresivitou, štvaním zvěře a s dalšími nepříjemnými vlastnostmi, kterým tak často čelí lidé vlastnící basety, bígly, jezevčíky, setry, teriéry, knírače, kokršpaněly a jiná samostatná a na člověka méně upnutá plemena.
Pokud se týká soužití pudla se psy jiných ras, probíhá za předpokladu správné výchovy celé smečky obvykle bez problémů. Pudl se většinou ochotně podřizuje jedincům větších a dominantnějších plemen. Menší psy, než je on sám, se nesnaží terorizovat, pokud ho respektují. Ovšem je víc než pravděpodobné, že příslušníkům málo temperamentních plemen a plemen, která neoplývají smyslem pro humor, poleze ke hře stále naladěný pudl, lidově řečeno, pěkně "na nervy". Soužití s kočkami a jinými domácími mazlíčky, stejně jako s drůbeží, nečinívá problémy.


Kombinace pudl a německý ovčák se v rodinách objevuje překvapivě často. Někde převládají pudlové (chov. stanice Cassiepia) ...

...a někde zase ovčáci (chovatelská stanice Alfari Bohemia)
Aport
Ačkoli je pudl chován už víceméně jen jako společenské plemeno,láska k vodě
a aportu mu zůstala, jak dokazuje tato fenka stříbrného toye.
Drtivá většina pudlů zbožňuje dovádění ve sněhu
(trpasličí aprikotka Electra Cassiepia)
Pudlové obvykle nemívají sklony menší zvířata usmrcovat z loveckého pudu, spíše hrozí, že je při své hravosti "uválí". Správně vSprávně vedeným dětem je pudl bezvadným kamarádem a díky svému smyslu pro humor a permanentně dobrou náladu výborným společníkem. Přesto stejně jako žádné jiné plemeno není ani on živou hračkou a vzhledem k jeho senzitivitě nelze očekávat, že si od dětí nechá líbit nevhodné zacházení. Pudl je obvykle velmi zdrženlivý k cizím lidem, a tak není ve styku s neznámými dětmi tak spolehlivý jako například labrador a neměl by s nimi zůstávat bez dozoru. Černí pudlové bývají vyrovnanější v povaze, aprikoti mají častěji než jiné barevné rázy sklony k dominantní agresivitě a stříbrní k přecitlivělosti a bázlivosti. Pokud se týká velikostních rázů, střední a velcí pudlové obvykle méně štěkají a nejsou tak zdrženliví jako trpaslíci a toyové. (Tyto informace je nutné brát s rezervou, velmi záleží na dědičném založení jedince, správné socializaci štěněte a výchově psa.)
David a Goliáš
Trpasličí stříbrná fenka Alka Smoky Top při komunikaci se samičkou sphynx potkana Sugar
Hmotnostní rozdíl 45 kg není překážkou bezproblémového vztahusprávně vedeného rotvajlera a toy pudla
(rotvajler Chris z Křižanova)
V neposlední řadě je třeba upozornit na to, že pudl vyžaduje pravidelnou údržbu a odbornou úpravu srsti, která je naprosto nezbytná (má-li pes k dobře vypadat) a stojí majitele určitý čas a peníze. Náročnost údržby srsti je přímo úměrná kvalitě a velikosti jedince. Špičková výstavní zvířata mají extrémní hustotu srsti, jejíž úprava před výstavou zabere majiteli několik hodin (obvykle čtyři až šest). Obecně platí, že nejkvalitnější srst mívají pudlové černého a hnědého rázu, případně někteří aprikoti. Srst stříbrných pudlů bývá jemnější a řidší. Výstavní úprava pudla je jednou z nejsložitějších vůbec a začátečník ji nezvládne bez odborné pomoci. Ale i obyčejné domácí mazlíčky je nutné pravidelně česat a alespoň jednou za dva měsíce odborně ostříhat. Odměnou za věnovanou péči je majiteli pes, který naprosto postrádá typický psí pach a jehož srst díky své zvláštní struktuře v pravém slova smyslu nelíná (odumřelá srst zůstává v rouně a je ji nutno vyčesávat, jinak pes zplstnatí). Zaknocený, plstnatý či dohola ostříhaný pudl je smutnou vizitkou pohodlnosti.
Shrnutí:
Vlastnosti pudla: velmi temperamentní pes, permanentně dobře naladěný, s velkou fixací na majitele, od kterého vyžaduje zaměstnání (hru, výcvik, pohyb). Není-li mu umožněn úzký kontakt s člověkem, velmi trpí. Obvykle nedůvěřivý k cizím lidem, ale neagresivní. Velmi lehce cvičitelný, senzitivní, dobře se podřizuje autoritě, vrozený aportér. Většina pudlů nemá sklony pronásledovat zvěř ani usmrcovat menší zvířata. Dlouhověký, do pozdního věku hravý a vitální. Ideální pro turistiku, agility, tanec se psem, flyball a výcvik poslušnosti.
Efektní výstavní pes s krásnou srstí a úchvatným pohybem. Nevýhody plemene: u některých jedinců zejména toy a trpasličího rázu se vyskytuje nervozita, hysterie, sklony k štěkavosti, patologická závislost na majiteli (vybírat štěně z chovu, ve kterém se tyto dědičné vlastnosti nevyskytují). Nevybitý velký psychický i fyzický potenciál zanedbávaných zvířat se může projevit destrukční činností (platí zejména pro mladá zvířata středního a velkého rázu). Třebaže srst nelíná, její úprava a údržba vyžaduje čas a finanční prostředky.
Fotky: Pudl (foto, obrázky)Fotky: Pudl (foto, obrázky)Fotky: Pudl (foto, obrázky)Fotky: Pudl (foto, obrázky)Fotky: Pudl (foto, obrázky)

Německý ovčák+fotky

26. listopadu 2009 v 20:54 | Ewuléé
Země původu: Německo
Využití: Všestranný pracovní, ovčácký a služební pes.
Klasifikace FCI: Skupina 1 - ovčácká, pastevecká a honácká plemena, sekce 1 - ovčáci se zkouškou z výkonu
Německý ovčák vlkošedý
Německý ovčák vlkošedý
Německý ovčák černý se znaky

Labradorský retrívr

26. listopadu 2009 v 20:38 | Ewuléé
Labradorský retrívr je plemeno psů původem z New Foundlandu. Angličtí lovci ho přivezli do Velke Britaniea zde labradory také vyšlechtili. Patří mezi skupinu retrívrů.
Země původu:
Velka Britanie
Klasifikace FCI
  • Skupina 8: Retrívři, slídiči a vodní psi
  • Sekce 1: přinašeči
Zbarvení:
  • jednotně černá, čokoládově hnědá nebo žlutá (světle smetanová až liščí červeň)
Výška:psi: 56-57 cm, feny: 54-56 cm
Váha:25 - 35 kg
LABRADORLabradorský retrívr.Labrador Retriever puppies for sale, Labrador Retriever breed informationlab_pup_with_bandanaImage:Golden Labrador Toby 2007.jpg

Papilon+fotka

26. listopadu 2009 v 20:37 | Ewuléé

Papilon (Papillon)
Papilon
je čilá a temperamentní osobnost, s pyšným a půvabným držením těla. Je
velice nenáročný a dobře přizpůsobený k dlouhým procházkám. Papilon je
veselý a oddaný přítel a neskonale milý společník.
ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Papillon, Continental Toy Spaniel; čes.: Papilon
PŮVOD:
Původ
papillonů je do současnosti zcela nejasný. Jedna verze říká, že
papiloni jsou vlastně epanioezi z Belgie, oblíbenci královského dvora.
Ale v druhém tvrzení se říká, že má původ v trpasliším španělu, kterého
známe již z 16.století ze Španělska. Avšak dlouhá bohatá srst spíše
poukazuje na krev severního špice. Papilonu jsou svým původem nejblíže
falenům. V 17.století bylo toto plemen neobyčejně populární ve Francii
a mnozí známí umělci, jako např. Rubens nebo Van Goge jej zvěčňovali na
svých plátnech. Papilloni byli také velkými oblíbenci Marie Antoanety a
markýzy De Pompadúr. Tito psi jsou taktéž nádhernými lovci krys.
Plemeno bylo uznáno FCI, AKC, UKC, KCGB, CKC, ANKC.
POPIS:
Papilon je plemenem malých společenských psů.
Papilon
je půvabný a elegantní pejsek, harmonické postavy s jemnou kostrou a
dlouhou srstí. Jeho tělo je o něco delší, než jeho výška v kohoutku.
Hlavu má poněkud lehčí, avšak k tělu úměrnou. Nos má malý, černý a
okrouhlý, na konci poněkud zploštělý. Čenich je kratší, než lebka,
jemný, špičatý a po stranách ne příliš vydutý, nesmí směřovat nahoru,
nosní hřbet je rovný. Rty jsou silně zabarvené, tenké a těsné. Oči má
dosti velké, poněkud nízko posazené, nevyčnívají, jsou dobře otevřené a
ve tvaru velké mandle. Jsou tmavě zbarvené a velmi výrazné.
Charakteristickou zvláštností jsou nádherné uši, podobné na křídlům
Babočky, jsou vcelku jemné, avšak pevné, posazeny dosti daleko od sebe,
takže odhalují mírně kulatou lebku.
Papilon je variantou Kontinentálního Toy španěla s rovnýma ušima:
Uši
má postavené vysoko, boltce jsou dobře otevřené, otočené do strany.
Vnitřní okraj boltce tvoří vzhledem k horizontále úhel 45 stupňů, v
žádném případě nesmí směřovat (jako např. uši Špice) vzhůru. Vnitřek
boltce je pokrytý jemnými a zvlněnými chloupky. Nejdelší chlupy okraj
ucha mírně přesahují, vnější část je naopak pokrytá dlouhou srstí
zformovanou do proužků, které okraj ucha značně přesahují. Krk je mírně
delší, v týlu poněkud klenutý. Hruď má širokou, značně sníženou, obvod
hrudi mezi dvěma posledními žebry musí být přibližně rovná jeho výšce v
kohoutku. Žebra jsou zřetelně klenutá, břicho mírně vypracované. Ocas
je posazený vysoko, dosti dlouhý, porostlý dlouhou hustou srstí, je
zatočený do krásného chocholu. Když je pes v akci, ocas je nesený
zvýšeně podél linie zad, nikdy není zatočený nebo položený přes záda.
Nohy jsou rovné, pevné, avšak jemné. Papilon má chůzi pyšnou,
uvolněnou, lehkou a vkusnou.
VÝŠKA:
Papilon má v kohoutku kolem 28 cm.
VÁHA:
Papilon je dělen do 2 hmotnostních kategorií:
1.)méně, než 2,5 kg, a to jak pro psy, tak i pro feny.
2,)od 2,5 do 4,5 kg pro psy a od 2,5 do 5 kg pro feny.
Minimální hmotnost je 1,5 kg.
SRST:
Papilon
má srst bez podsrstí, je hojná a bohatá, lesklá a zvlněná, ne však
kadeřavá ani příliš měkká, je však odolná proti doteku, s hedvábným
odleskem. Někteří psi v dobré kondici mají srst na kohoutku dlouhou 7,5
cm a na ocase proužky dlouhé 15 cm. Na nohách jsou povinné "závěsy".
Přiznané jsou všechna zbarvení na bílém základě, na těle a nohách musí
bílá barva znatelně dominovat. Ve všech barevných variantách však musí
být rty, oční víčka a především nos pigmentem zbarveny.
CHARAKTER:
Papilon
je čilá a temperamentní osobnost, s pyšným a půvabným držením těla, s
lehkou a elegantní chůzí. Je velice nenáročný, přizpůsobený k dlouhým
procházkám, výborně snáší jakékoliv počasí.
Papilon je velice
oddaný, miluje všechny členy rodiny a velice dobře se cítí ve
společnosti dětí. Je to oddaný přítel a neskonale milý společník.
PÉČE:
Papilon
má srst jen nenáročnou na péči. Nevytváří chuchvalce ani zámotky.
Alespoň jednou týdně ji kartáčujte a nezapomínejte pravidelně
odstraňovat chloupky z oušek.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Papilon se průměrně dožívá 13 až 15 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Společník.
VYUŽITÍ DNES:
Společník.
PLEMENO:
FCI IX. - Společenská plemena a toy
Sekce 9 - Kontinentální Toy španělé.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
PAP
ČÍSLO STANDARDU:
77/ 06. 04. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
17. 09. 1990
zdroj: www.viky-pejsek.blog.cz

Alajšský malamut

26. listopadu 2009 v 20:35 | Ewuléé
Originální název plemene : Alaskan Malamute

Země původu : USA

Doba vzniku : Starověk

Původní využití : Saňový pes, lovec

Využití dnes : Společník, saňový pes, společník pro sporty

Průměrná délka života : 12 let

Hmotnost : Pes 39 - 40 kg Fena 29 - 30 kg

Výška : Pes 63,5 cm Fena 58,4 cm
Historie
Aljašský malamut patří mezi severské psy, kteří se podle použití dělí na tři základní skupiny - saňové psy, severské lovecké psy a psy pastevecké a ovčácké. Aljašský malamut je jedním z nejznámějších saňových psů. Jeho původním domovem je severozápadní Aljaška, kde byl chován tamními původními obyvateli Mahlemuty, kteří tyto psy využívali k lovu a k tahání nákladů. Do saní byli zapřaháni psi ve dvou za sebou, přičemž vůdčí pes běžel sám v čele spřežení. Mahlemuti se, na rozdíl od jiných eskymáckých osadníků, starali o své psy dobře, protože věděli, že bez by nemohli přežít. Psi, kteří byli využíváni k chovu museli splňovat velmi přísné podmínky, a tak se mohlo vyvinout plemeno s charakteristickými rysy vzhledu i povahy. Konec 19. století a s ním příchod bílých osadníků a nástup zlaté horečky na Aljašce znamenal pro toto plemeno počátek zániku. Zlatokopové totiž našli velkou zálibu v závodech psích spřežení, a místní psi byli pro tuto zábavu příliš pomalí. K závodům byl více využíván rychlejší sibiřský husky a začalo také křížení různých plemen saňových psů. Zájem o aljašského malamuta upadl. Příznivci tohoto plemene jej však nenechali zaniknout úplně, ve 30. letech 20. století vyhledali původní psy a začali s čistokrevným chovem. Dnes je v Kanadě i USA aljašský malamut velmi oblíbeným rodinným společníkem, a oblibu si získal i v mnoha dalších zemích.
Typy
Toto plemeno se nevyskytuje v žádných dalších varietách.
Všeobecný vzhled
Aljašský malamut je velký, silný a mohutně stavěný pes. Hlava je široká a hluboká, elegantního vzhledu. Oči jsou posazené šikmo, jsou středně velké, mandlového tvaru a mají hnědou barvu. Nos, okraje pysků a okraje očních víček jsou vždy černé, pouze u červených psů jsou hnědé. Přípustné je také světlejší žíhání čenichu. Uši jsou středně velké a mají trojúhelníkový tvar s mírně zaoblenými špičkami. Pokud jsou vztyčené, ukazují mírně vpřed, při práci bývají někdy složeny k lebce. Tělo je kompaktní, ne příliš krátké, s dobře vyvinutým hrudníkem, rovným, k zádi mírně klesajícím hřbetem a pevnými, dobře osvalenými bedry. Ocas je nasazen v linii páteře, je dobře osrstěn a je nesen nad hřbetem, ne však zatočený.
Srst a barva srsti
Srst se skládá ze silné krycí srsti, která nesmí být dlouhá ani měkká a husté, mastné a vlnité podsady. Na bocích je srst krátká až středně krátká, delší je na krku, plecích, zadní straně zádi a na zadní straně stehen a ocasu. V období letních měsíců je srst obvykle kratší a méně hustá. Aljašský malamut se vyskytuje v různých odstínech šedé, od světle šedé, přes střední šedou až po černou, v barvě sobolí a jejích odstínech až po červenou. Na okrajových částech těla jsou přípustné barevné kombinace. Na spodní straně těla, částech končetin, tlapách a obličeji převažuje barva bílá. Na přední straně hlavy je lysina, přípustný je límec nebo skvrny na šíji.
Povaha
Aljašský malamut je společenský, laskavý a přátelský pes. Je také velmi hravý, i když v dospělosti se chová důstojně. Dokáže být také poměrně tvrdohlavý.
Společenská charakteristika
Svému pánovi i rodině je bezmezně oddaný, není to pes jednoho pána. Je přátelský a vyhledává častý kontakt s lidmi. Přátelsky se většinou chová i k cizím lidem. Od mládí je vhodné jej navykat na společnost jiných zvířat a dalších psů. Ve vztahu k cizím psům však někdy mohou nastat potíže, protože dominantní pes může rád vyvolávat rvačky.
Vztah k dětem
Pro svou přátelskou povahu je malamut ideálním společníkem dětí. K jejich divočejším hrám bývá trpělivý a tolerantní. Je však potřeba si uvědomit, že je to velký, silný pes, a malé děti by s ním neměly zůstávat samy.
Výchova
U tohoto psa je důležitá včasná a důsledná výchova. Obzvlášť důležité je včas určit ve "smečce" hierarchii, pes musí pochopit, že pánem jste vy. Výcvik vyžaduje zkušeného chovatele, který dokáže odhadnout povahu psa a zvolit podle ní nejlepší výcvikovou metodu. Aljašský malamut není vhodný pro náročnější služební výcvik, měl by však zvládnout základní výcvik poslušnosti. Výcvik pro práci v zápřahu zvládnutí základních prvků poslušnosti vyžaduje, ale je vhodné jej se psem začít až ve věku okolo 12-ti měsíců, kdy je dokončen fyzický vývoj.
Držení
Aljašský malamut je pes velmi společenský, ale má rád svobodu a rád pobývá na čerstvém vzduchu. Je pro něj vhodné celoroční ubytování venku, potřebuje však častý kontakt s lidmi. Ideální je umožnit mu volný přístup do domu při ubytování venku. Kotec nemusí být zateplený, ale musí psa dobře ochránit před větrem a deštěm. Tento pes je velmi rád, pokud je chován ve smečce s dalšími psy. Za určitých podmínek lze psa ubytovat i v bytě. Zde vyhledává v teplém počasí chladná místa, pokud je však chladno, nepohrdne ani měkkými polštáři. Mějte na paměti, že v domě, kde je tento pes ubytován, by nemělo být horko, protože malamut nesnáší suchý vzduch. Nikdy také nenechávejte psa v uzamčené místnosti bez možnosti výběhu, pokud je horké počasí.
Pracovní využití
Toto plemeno má pouze sportovní využití. Nejpřirozenější je pro něj práce v zápřahu. Protože spíše než rychlostí vyniká vytrvalostí, jsou pro něj vhodné především závody na dlouhé tratě.
Pohyb
Aljašský malamut potřebuje velmi mnoho pohybu, nejlépe v přirozeném prostředí. Majitel tohoto psa musí být sportovně založený a fyzicky zdatný. Je výborným společníkem při jízdě na kole nebo při joggingu a rád plave.
Péče
Srst aljašského malamuta je potřeba pravidelně důkladně pročesávat. Mimo období línání postačí důkladné vykartáčování jedenkrát do týdne, v období línání je však nutné denně. Při běžném ušpinění, např. blátem, není potřeba psa koupat, postačí vykartáčování. V případě potřeby psa vykoupejte a použijte kvalitní šampon pro psy podle druhu srsti. Srst se nestříhá ani netrimuje, pouze stříháním odstraňujte přerostlé chlupy mezi polštářky na tlapkách. Samozřejmostí je udržovat drápky ve správné délce, pravidelně kontrolovat stav tlapek, čistotu uší a zdraví zubů. Na světlé srsti v okolí očí se můžou vytvářet tmavé stopy po slzách, věnujte proto pozornost také očím. Pokud se již stopy vytvoří, lze je odstranit speciálními přípravky. Na péči o tělo navykejte psa již od mládí, vyplatí se to později nejen na výstavách, ale i při návštěvě veterinárního lékaře.
Využití ke hlídání
Pro roli hlídače se toto plemeno příliš nehodí. Není přirozeně ostrý, vůči lidem je absolutně neagresivní a málo štěká.
Vhodné sporty
Mushing, canicross, skijöring, bikejöring, pulka, weight pooling
Nejčastější onemocnění
Dysplazie kyčelního kloubu, chondrodysplazie, progresivní atrofie sítnice, torze žaludku
Zvláštnosti plemene
Mnoho lidí si plete aljašského malamuta se sibiřským husky. Aljašský malamut je větší a těžší, sibiřského husky lze také rozpoznat podle modrých očí. Aljašský malamut je vhodný k tahání těžkých saní, zatímco rychlejší sibiřský husky se hodí pro náklady lehké.
Příprava na výstavu
Aby pes na výstavě uspěl, musí do výstavního kruhu vstoupit ve vrcholné kondici, s výborným chováním a čistou, upravenou srstí. Výstavního psa naučte již v ranném věku stát ve výstavním postoji, chůzi na vodítku u levé nohy bez tahání a také jej navykněte na doteky cizí osoby, protože rozhodčí posuzuje psa nejen pohledem, ale také pohmatem, kontroluje zuby a psům varlata. Několik dní před výstavou můžete psa vykoupat. Prvním krokem bude důkladné rozčesání srsti, potom psa namočte a naneste šampon. Pro aljašského malamuta je možné použít šampon pro bílé psy, který tmavé chlupy neodbarví, ale bílým dodá lesku. Šampon nenanášejte na srst koncentrovaný, nejprve jej rozmíchejte s vodou. Koupání je dobrá příležitost ke kontrole kůže psa. Po důkladném smytí šamponu naneste na srst balzám, a nechte jej několik minut působit, poté opět důkladně opláchněte. Psa vytřete a sušte fénem za současného pročesávání srsti ve směru růstu. Pokud je teplé počasí, můžete jít s mokrým psem na procházku do míst, kde se nemůže ušpinit. Před vstupem do výstavního kruhu můžete psa ještě upravit suchým šamponem, pokud je na nějakém místě srst znečištěna a je dobré jej přečesat.
Výživa štěněte
Když si štěně odebíráte od chovatele, informujte se o tom, čím bylo dosud krmeno, a tuto stravu nějaký čas neobměňujte. Změna v krmivu by měla být vždy postupná. Vyberte kvalitní kompletní suché krmivo určené štěňatům velkých plemen, které obsahuje všechny živiny důležité pro správný vývoj kostry a svalstva. Protože jsou všechny prvky obsaženy ve správném poměru, nepřidávejte již k tomuto krmivu žádné vitamínové ani minerální doplňky, abyste nenarušili jejich rovnováhu.
Výživa dospělého psa
Strava by měla být vybrána podle aktivit a živinových potřeb konkrétního psa. Strava aktivně pracujícího malamuta by měla být bohatá na tuky (20%) a proteiny (30%). Psům, pracujícím v zápřahu hrozí odvodnění organismu, proto je potřeba jim zajistit stálý přístup k čisté, čerstvé vodě. Krmivo může být také podáváno přelité vodou.
Výživa starého psa
Starší pes, který již není tolik pohybově aktivní a není již pro práci v zápřahu využíván má již nižší energetické nároky. Je proto potřeba postupně přejít na krmivo s nižším obsahem tuků a proteinů, s vyšším obsahem minerálních látek. Na trhu je dostatek krmiv určených psím seniorům, jejichž složení odpovídá.
Dovětek pro budoucí majitele
Předpokladem pro pořízení aljašského malamuta by měl být dostatek času, fyzická zdatnost a sportovní duch budoucího majitele. Zvažte také pečlivě vaše možnosti ubytování psa a nepořizujte si jej jen proto, že se vám líbí.

pejsek88.blog.cz
hulovaeva-pejsci.blog.cz

Karelský medvědí pes+foto

26. listopadu 2009 v 20:33 | Ewuléé

Karelský medvědí pes

Historie:
Za přímého předka tohoto plemene se považuje Zyrianský pes. Původní prapředek karelského medvědího psa pochází z Karélie, kde byli tito psi využíváni k lovu zvěře. V roce 1936 započalo šlechtění s cílem vytvořit robustního psa, který by vyštěkával velkou zvěř. První standard byl vyhotoven v roce 1946 a v současnosti je tento pes ve Finsku poměrně rozšířen.
Vzhled:
Karelský medvědí pes je středně velký. Má robustní a silné tělo se vztyčenýma ušima. Ocas tohoto psa je dlouhý, chlupatý a zatočený dokola. Pes se dorůstá ideálně 54 - 60 cm a váží
25 - 28 kg. Fena měří v kohoutku 49 - 55 cm a její hmotnost je 17 - 20 kg. Srst karelského medvědího psa je hrubá a rovná. Delší než jinde je srst na krku, hřbetu a horní straně stehen. Zbarvení je černé s hnědým nebo matným nádechem. Jasně bíle označené značky a skvrny jsou na hlavě, krku, hrudi, tlapách a na konečku ocasu.
Povaha a využití:
Tento pes je nadšený lovec, který při lovu spolupracuje a štěkáním označuje pozici zvěře. Díky ostrým smyslům, hlavně čichu, je vhodný pro hony na velkou zvěř. Karelský medvědí pes je odvážný a vytrvalý pes s dobrým orientačním smyslem. Dnes se chová jako společník i jako pes lovecký.
Péče:
Pro chov tohoto psa je důležité, aby mu majitel zajistil obzvlášť velký životní prostor. Jde o čistě pracovní plemeno, které nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Karelský medvědí pes se dožívá průměrně 10 - 12 let.
Karelský medvědí pes

Americko-kanadský bílí ovčák+fotky

26. listopadu 2009 v 20:32 | Ewuléé
  • Původ Německo, výška 55 až 65 cm, zbarvení bílé.
  • Tento atraktivní pes je vlastně německým ovčákem, ač jiného zbarvení, než je v dnešní době obvyklé. Dědičnost bílé barvy byly na počátku čistokrevného chovu německých ovčáků velmi rozšířená. Na počátku 20. století se těšil bílý ovčák velké popularitě, bohužel po 2. světové válce začal být pro svou barvu zcela odmítán.
  • Tento krásný, inteligentní a silný pes má mírně klenutou hlavu, vztyčené uši, zcela rovný hřbet, silné osvalené končetiny. Oko je hnědé, žádoucí je tmavý pigment nosu a polštářků tlap. Srst je krátká, tvrdá.
  • Rozhodně si zaslouží pozornost pro svou dobrou cvičitelnost, učenlivost a všestranné použití. Je využíván jako pes služební, strážný, lavinový, vodič nevidomých a hledač drog. Hodí se pro každého, kdo chce nejen společníka, ale i pracovně využitelného psa. Je nutno mu dopřát větší množství pohybové aktivity. Hodí se pro zkušenější majitele. Jeho nároky na péči o srst jsou minimální, vzhledem k její kvalitě může být celoročně ustájen venku.
zdroj:www.mkvl.blog.cz

Pyrenejský ovčák

26. listopadu 2009 v 20:31 | Ewuléé
  • Původ Francie, velikost 39 až 49 cm, zbarvení rezavé, šedé, strakaté.
  • Tento menší pracovní pes má souměrnou hlavu s neznatelným stopem, tmavě hnědé, někdy světlé či různobarevné oči, uši dosti krátké, vzpřímené či z jedné třetiny klopené, hřbet pevný, záď poněkud skosená, ocas níže nasazený, špička mírně zahnutá, občas se vyskytuje vrozená bezocasost, končetiny suché a šlachovité. Srst je dlouhá či polodlouhá, hustá, rovná či mírně zvlněná. Vyskytuje se ve dvou rázech, s dlouhou a krátkou srstí v obličeji.
  • Pyrenejský ovčák byl celá léta tak trochu opomíjeným plemenem. Plnil poctivě svou funkci pasteveckého psa, pomocníka při hnaní a usměrňování stád. Jeho původ také najdeme v Pyrenejích, kde se vyvinul zřejmě izolací z původních starých pasteveckých psů. Za 1. světové války byl nejpoužívanějším plemenem ve francouzské armádě.
Je to velmi temperamentní psík plný energie, vitality, bystrý a pohyblivý. Je velmi vzrušivý, stále pozorný a ostražitý, k cizím nedůvěřivý. Rodině je příjemným společníkem za předpokladu, že je dobře vychovaný a ovladatelný a že mu jeho pán dopřeje hodně pohybu či sportovního vyžití. Pyrenejský ovčák s krátkou srstí má trochu méně temperamentu než jeho bratr. O jejich srst je třeba pečovat běžným česáním.
zdroj:
www.mkvl.blog.cz
pejsek88.blog.cz

Argentinská doga+fotky

26. listopadu 2009 v 19:33 | Ewuléé

Argentinská doga

Historie
Toto plemeno pochází z provincie Cordoba, která se nachází v centrální oblasti republiky Argentina. Zakladatelem této rasy je Dr. Antonio Nores Martinez. V roce 1928 sestavil tento muž ve standardu základní charakteristiky plemene, které nazval "argentinská doga". Zpočátku považovali všichni toto plemeno za bojové, ale Dr. Nores Martines používal argentinskou dogu na svých lovech na velkou zvěř, proto se stal během krátké doby tento pes vynikajícím psem na velkou zvěř. Během dalších let se stalo toto plemeno všestranným společenským psem, věrným a nepodplatitelným obráncem svého pána. V roce 1964 byla argentinská doga uznána jako samostatné plemeno argentinským kynologickým svazem a v roce 1973 bylo plemeno uznáno mezinárodní kynologickou federací FCI jako první a jediné argentinské plemeno.
Vzhled
Argentinská doga je normální pes molosského typu středních proporcí. Její vzhled je harmonický a plný síly. Obrysy mohutného osvalení jsou zdůrazněny pružnou, pevnou kůží, která pevně přiléhá k tělu. Tento pes má velmi rychlé reakce a v jeho pohybu se neustále projevuje radost. Pes dorůstá 62 až 68 cm v kohoutku a fena má kohoutkovou výšku 60 až 65 cm. Hmotnost argentinské dogy standard FCI neuvádí, ale pohybuje se od 40 do 60 kg. Srst tohoto plemene je krátká, hladká a na omak měkká. Podle klimatických podmínek se liší hustota srsti. V tropických podmínkách je osrstění řidší a v chladném podnebí je srst hustší a silnější. Barva srsti je čistě bílá. Kolem oka je barevná skvrna. Tato tmavá skvrna nesmí přesahovat 10% celkové plochy hlavy.
Využití a povaha
Toto plemeno je veselé, nenáročné a přátelské. Povaha argentinské dogy je příjemná a láskyplná. Její fyzické schopnosti z ní činí opravdového atleta. Zástupce této rasy málo štěká a je si dobře vědom své síly. Tento pes je vyhlášený jako dokonalý pes pro ochranu a strážní službu. Argentinská doga je velmi inteligentní a je nutné ji důsledně vychovat.
Péče
Argentinská doga nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
http://www.allpet.cz/images/sklady/argentinska_doga_dogo_argentino_001_0.jpghttp://www.cz-pes.cz/atlas/dogo-argentino/dogo-argentino-02.jpg




Zdroj:pejsek88.blog.cz

Chakespeare bay retrívr+foto

26. listopadu 2009 v 19:30 | Ewuléé
  • Původ Velká Británie - USA, velikost 52 až 66 cm, zbarvení - jakýkoli odstín hnědé až žluté, jednobarevné, malá bílá skvrnka na hrudi či prstech přípustná.
  • Tento americký retvívr má hlavu se širší mozkovnou, vyznačený stop, žluté oči, vysoko nasazené, u kořene široké dopředu klopené uši, rovný hřbet, silný a široký, ocas vysoko nasazený, dolů nesený, končetiny rovné, silné. Srst je krátká, hustá, tvrdá, v některých partiích lehce zvlněná, mastná a odolná proti vodě.
  • Předky tohoto trochu zvláštního retvívra můžeme jako u ostatních najít na Newfoundlandu. Údajně se dvě štěňátka ze ztroskotané anglické lodi dostala na pevninu na pobřeží Marylandu, v zátoce Chesapeake. Později se zřejmě křížili s dalšími plemeny, snad vydrařem, irským vodním španělem a jinými.
  • Chesapeake bay retvívr je výborný lovecký pes, vášnivý vodař, pracovitý, vytrvalý, i když trochu tvrdohlavý. Je jako ostatní jeho příbuzní skvělý přinašeč, odolný, s výborným čichem, nenáročný a otužilý. Má dosti odvahy a síly pro celodenní práci ve vodě. Mimo pracovní využití může být tento pes také milým příjemným psem rodinným či sportovním, ovšem je nutná důsledná výchova od mládí. Jeho srst vyžaduje pouze běžnou péči.
zdroj:
www.mkvl.blog.cz
pejsek88.blog.cz

Bobtail+fotky

26. listopadu 2009 v 19:27 | Ewuléé
  • Původ Velká Británie, velikost 56 až 61 cm, zbarvení - všechny odstíny šedé, šedavé grizzly nebo modré.
  • Tento staroanglický ovčák má klenutou , prostornou mozkovnu se znatelným stopem, malé přiléhající uši, oko vpřed směřující, tmavé nebo i modré, elegantně klenutý krk, kohoutek níže než bederní partie, bez ocasu, končetiny absolutně rovné, silných kostí. Osrstění je bohaté, drsné struktury, není rovné ani kudrnaté, spíše chundelaté, podsada je vodovzdorná.
  • Tento ovčák, známý jako bobtail, což znamená krátký ocas, má své počátky někde daleko v 16. století. Jeho původní poslání pomocníka pastevců u početných stád dnes již značně ustoupilo do pozadí jak díky jeho milé povaze, tak aktivnímu vzhledu.
  • Je to statný, krátký a symetrický pes, kompaktní stavby těla, dobře osvalený a nápadný hlavně sovu srstí a chybějícím ocasem. Je pro něj typický jinochod, který je u jiných plemen nežádoucí a kterým hodně připomíná medvěda. Povahově je to pozorný, vnímavý a inteligentní pes, který je stále veselý a hravý, mírný a dobře ovladatelný. Zachoval si však smysl pro povinnost a je proto i dobrým hlídačem. Velmi lpí na své rodině a dětech. Hodí se pro aktivnější majitele, kteří mu mohou dopřát dostatek pohybu. Může být celoročně držen venku. Jeho srst však vyžaduje stálou péči.
zdroj:
www.mkvl.blog.cz
pejsek88.blog.cz

 
 

Reklama